Číňan

Jak to vypadá, když se totální flegmatik a nekňuba co se týče práce i vztahů v již pokročilém věku nakonec zamiluje do krásné Číňanečky, kterou si byl okolnostmi donucen formálně vzít. Hlavní hrdina mi hodně připomínal Billa Murraye, ale tady mi pomalé tempo filmu vůbec nevadilo. Vděčné téma o vyvíjejícím se vztahu 2 lidí, kteří si kulturně i jazykově vůbec nerozumí. (31.10.2008)

KINO ART Ostrava, 21.1.2010: Špička romantických dramat. Hodně evropský film, takže žádný kýč nečekejte. Příjemný humor, příjemné tempo, příjemní herci. Jak se pohádat aniž byste si vůbec něco rozuměli? Jak se zamilovat bez pronesené jediné smysluplné věty? Seveřeani prostě umí, o tom se přesvědčuju stále více. (22.01.2010)

„Promiň, že to tak říkám, ale naše manželství…to byl pohřeb.“ Tohle není zrovna to, co byste chtěli slyšet od vaší ženy po 25 letech manželství. A prodejem jejích věcí situaci moc nezlepšíte. Ale naštěstí se můžete během rozvodu jít alespoň dobře najíst ke kamarádskému Číňanovi. Ten vám nabídne krom jídla a opravy svých „tip-ťop“ trubek také peníze za falešný sňatek s jeho sestrou, která sice umí jen čínsky a svatbu nechce, ale kvůli hrozbě vyhoštění ji potřebuje. A když vy navíc musíte tučně vyplatit vaši ex… Jen 3 roky před Ukrutně šťastni natočil Genz film z jiného soudku, ale znovu mě bavil, přestože humor není to hlavní, na čem staví. Jde o postupně se rozvíjející křehkou romanci na pozadí střetu dvou odlišných kultur, která je úsměvná i smutná, a každopádně mě dokázala emočně docela dost zasáhnout, včetně konce. I díky němu dám silné 4*. „Každý den by měl být rozdělený. V pondělí a pátek chodím jíst do bufetu na hlavním nádraží. Ve středu a sobotu je to pizzerie, ale v úterý a čtvrtek jsem tady.“ - „A co v neděli?“ - „To improvizuju.“ (16.06.2019)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)

Číňan je jednou z mých "životních filmových výher". Dostala jsem se na něho do kina úplnou náhodou se svými rodiči, promítalo se tenkrát jen pro nás tři. Byla to asi nějaká intuice, jít ten večer do kina, protože Číňan za to rozhodně stál (a dnes mi přijde, že snad ani není k sehnání). Jsem ohromným příznivcem filmů o Asiatech, stejně tak filmů o migrantech a nejvíce - o rasově míšených manželstvích. Proto mi Číňan udělal takovou radost. ***** a zasloužené místo v TOP 10. (01.10.2006)