Haneul jeongwon

Možná jsem jen obyčejný zvrhlý Evropan, ale korejské námluvy na mě nepůsobí zrovna dvakrát romantickým dojmem. No, možná působí, ale jen v reálu. Ne na filmovém plátně. Na filmovém plátně chci mládence, který přes noc vysází po celém parku tisíce orchidejí (viz. Big Fish) a zpříjemní tím své vyvolené probouzecí rituál. Prostě něco, co já sám nezažil a ani nezažiju. K běžným romantickým obrazům mám osobnější (a tudíž i mnohem silnější) vzpomínky. Navíc, a vzhledem k námětu i logicky, chybí filmu humor, na kterém staví ostatní, čistě romantické, korejské snímky. Právě korejský humor z běžných situací dělá situace naprosto bláznivě roztokrásné. Toliko k romantické linii. Teď k té druhé, která filmu vysloužila alespoň ty tři hvězdičky. Na to, jak velkou tagedii film popisuje, mě nechal příliš chladným. Snímek nedává divákovi šanci si k postavám vytvořit hlubší vztah a tragická informace tak nemůže zasáhnout diváka tak tvrdě, jak by měla. Stejně tak i samotný vztah se začne vyvíjet až v době, kdy jsou karty na stole. Všechno jde prostě podle plánu a bez překvapení. Film postrádá jakékoli vrcholné a zapamatovatelné momenty. Nejzajímavější dějovou linií tak zůstává vývoj vztahu mladého doktora k "pacientům" a obráceně, potažmo pohled všech zúčastněných na život a smrt vůbec. [září 2006] (05.09.2006)

Pokud byste byli na sklonku života sami, odevzdaní, bez naděje, určitě byste zatoužili po někom, kdo by s vámi sdílel poslední dny vašeho bytí, pohladil, potěšil laskavým slůvkem a vůbec vnesl trochu štěstí do vašich chmur a útrap. Mladá dívka Young-ju měla to štěstí v neštěstí. Se zdrcující diagnózou rakoviny žaludku a jistotou blížící se smrti, se zamilovala do mladého a zdánlivě chladného doktora Oh-sunga, který nakonec její lásku opětoval. Love story působí až na poslední půlhodinu docela odtažitě. Ale zkuste se vcítit do lidí, z nichž jeden ví, že mu nezbývá moc času, trpí bolestmi, depresemi, a druhý je konfrontován s bolestivou realitou, že ač je doktor, může jen přihlížet posledním okamžikům své milované, nemoha ji pomoci přežít. A tuto smutnou a nemilosrdnou realitu, jež může klidně udeřit na každého z nás, film vystihl poměrně přesně. Je klidný, ne přehnaně depresivní, s trochou štěstí, slz a dojetí nakonec. (09.10.2005)

Jasně, ona je to jen vlastně klasická romance, která se z vás snaží vypudit slzy s tím, že už tak nějak od začátku víte, že tady bude něco špatně, že to prostě bude slzopudné. Hrdinka i hrdina mají tragické dětství a čeká je tragická budoucnost. Ale snad díky tomu korejskému prostředí, díky hercům, se to dá snést a není to křečovité. (21.07.2017)

..verbalizácia oslabuje prežívanie emócie..to tvrdia psychológovia a preto odporúčajú o problémoch hovoriť..osobne mám pocit, že v praxi to funguje - nefunguje, ale pre film to platí..vraj som cynik, ale spleť osudov a bolestí a hľadania momentov šťastia a strach zo šťastia, lebo umierame, ale umierame šťastní mi v prípade tohto filmu prišla výrazne televízna (čo posilnilo pár rušivých strihov a nasvietenie sekvencia prechádzky v lese a aj niektorých iných scén)..škoda, lebo film mal pár dobrých a silných momentov, pár úsmevných a krehkú Eun-ju Lee.. (01.05.2007)

Skladám poklonu režisérovi filmu. Mnoho iných by sa snažilo vytrieskať z témy oveľa viac a nechýbali by tradičné slzopudné scény. Niekto napísal, že sa mu konanie hlavných postáv zdalo čudné, mne naopak prijde úplne pochopiteľné- Young-ju je tá ktorá dáva viac najavo svoje city, je "hýbateľka" vzťahu pretože zomiera a nechce byť sama. Jeong Jeol je chladný (ale len navonok), snaží sa bojovať proti svojim citom k Young-ju, pretože nechce zažiť ďalšiu bolesť z odchodu milovanej osoby. Je pravda, že človeku dlhšie trvá, kým sa s postavami zžije a začne im fandiť, no podľa mňa ide o "realistické" zobrazenie vzťahu medzi smrteľne chorým a niekým druhým. 10/10 a na scénu so zvočekmi len tak ľahko nezabudnem. (10.04.2006)