Druhé meno patrí prekliatym

Námětem docela zajímavý psychothriller se vskutku mysteriozním podtextem, temný příběh o tom, že ač láska k vlastnímu dítěti může být silnější, než jakákoli víra a prastaré rituály, před minulostí a skutky v ní provedenými však nakonec není úniku a život nakonec stejně vybere si svou daň... Filmu sice trošku škodí až příliš pomalé tempo vyprávění, ale vzhedem k námětu je to vcelku pochopitelné a nakonec - čistě filmařsky - nevím, co tomuhle dílku lze nějak zádadně vytknout. Stísněnou atmosféru navíc dost dobře doplňuje hudba Mikela Salase a spolu s výbornou kamerou (lehce stylizovaně snímající osudy postav) vytvářejí depresivní a ve vyvrcholení beznadějnou podívanou, určenou však přece jen spíše fanouškům žánru a náročnějším divákům umělečtěji pojímaných (evropských ;-) filmů. Tři a půl hvězdičky za film, zaokrouhleno pro ten poutavě temný námět po úvaze nahoru... (21.10.2006)

Druhé jméno patří prokletým je označováno jako thriller a to je špatně. Osobně si myslím, že tohle thriller moc není je to tajový kriminálka s nádechem mystery. Trochu na způsob AktaX - Chci uvěřit. Ne že by se to nějak podobalo, ale myslím tím dějovou linku. Člověk něco čeká a to něco se prostě nedostavuje a nakonec ani nedostaví. 45 % (25.02.2011)

„V pekle nič nie je zadarmo.“ Paco Plaza ma zaujal horormi [REC] 1 – 2, ktoré nakrútil s Jaume Balagueróm. Začal som si teda začal zháňať jeho staršie horory. Bohužiaľ zombícko-satanským snímkam dosiahli ledva po pás: či už HONBA NA VLKOLAKA alebo dnešný film, ktorý u nás beží pod pôsobivým názvom DRUHÉ MENO PATRÍ PREKLIATYM. Našťastie nie je príliš dlhý, takže sa to dá zvládnuť... ale len tak-tak. Kde-tu nájdete stopy atmosféry, nanešťastie to na dno zasa rýchlo stiahne priemerný scenár s nudným „odhaľovaním tajomstva mŕtveho otca“ a nesympatická hrdinka (vlastne všetci sú nesympatickí). Myslím, že ak by to režíroval Balagueró, bol by to dobrý film. Ale nerežíroval. Tak nie je. (28.05.2011)

No, nebylo to špatné, ale že bych to musel vidět podruhý... Tak nějak tuhle formulku říkám poslední dobou hodně často a mnohdy jsem vděčný jen za to, že ji mohu vůbec říct. Tento španělský thriler nebyl špatný, škoda, že byl v angličtině a že z něj až příliš vyzařovalo značné filmové neumětelství. Snad příště... (13.06.2014)

Pozvolna plynoucí, až komorně pojatý, pochmurný mysteriózní thriller s náboženskou zápletkou, který místy opravdu jen lehce odkazuje k žánrové inspiraci Fincherovým Sedm (a podle mě naprosto zbytečně), stavějící hlavně na příběhu a výrazně propracovaných charakterech postav. Pomalé tempo společně s výbornou, až minimalisticky se jevící, unyle táhlou hudbou navozuje kýženou atmosféru. V konečném výsledku vyprávěný příběh nepotřebuje žádné rychlejší akční scény, ani nabubřelé trikové exhibice. Tahle nějak asi vypadá (nebo by měla vypadat) žánrová škatulka mysteriózní drama. Snad by se dalo i polemizovat o tom, zda je to horror (podle mě ne, ale to vůbec nevadí). Film ve mne, mimo jiné, vyvolal zajímavou a zřejmě jen těžce jasně zodpověditelnou morálně etickou otázku – stojí pro jeden zničený život a odhalení několik desítek let staré a neprokázané pravdy zničit tři další životy? 3,5* (29.09.2010)