Broučci

Nádherný večerníček, kterému snad nelze nic vytknout.Dospělý lidé ho možná svým pojetím ocení více než děti, pro které může být až melancholický.Možná je i dobře že večerníček nebyl zakončen Karafiátovým "happyendem" tzv. všichni umřou.Celkově je tato pasáž obecně opomíjena, verze předešlá ze šedesátých let pro změnu neměla mrtvého Broučka ani jednoho.Nechci znít morbidně, ale doufám že se ještě dočkám verze která nebude soft a ukáže knihu Broučci bez obalu se vším co obsahuje. (09.07.2019)

Jako malý jsem tento večerníček nikdy moc nemusel. Neměl jsem nikdy rád loutkové večerníčky. Ale teď s odstupem času jsem schopen jej konečně ocenit. Ale ne jen jako seirál, hlavně jako knihu a pak až jako film. Hodně lidí to nemá rádo kvůli těm řečem, co jsou vedeny. Hlavně směrem k bohu a poslušnosti. Je třeba si uvědomit, že kniha byla napsána roku 1876 a dětem! Dnes už by se to muselo hodně přepracovat, aby děti zaujala. Každopádně hodnotím i jako knihu i jako seriál a mám jasno. Skvost našich pohádek pro nejmenší! (04.01.2012)

Surové večerníčkové drama, které i přes svou ponurost se i dnes těší velké oblibě u malých dětí. Musím říct, že právě proto jsem ho měla vždy tak ráda, protože to bylo úplně něco nového, co jsem zatím u ostatních pohádek neznala. Nebylo to jako když si Vydrýsek šťastně běhá po lese a nejhorší, co ho může potkat je to, že se jeden den nenají a přespí v lese. Ne, Broučci se s nikým nepárali maminka, tatínek, kmotříček, kmotřička ti všichni zemřou, dále pak Janinka, jejíž smrt mě zasáhla nejvíce a nakonec je to stejně vlastně jedno, protože kdyby neumřela, tak by nakonec umrzla s ostatními broučky... Na jaře všecko kvete, a tam pod jalovcem kvete i dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. A kvetou tam podnes. (29.01.2014)

Protikladně přijímané, zčásti liberalizující, zčásti naopak až příliš nábožensky pojaté pojetí druhé filmové verze Karafiátových BROUČKŮ přes všechnu profesionalitu se v nejlepším případě jen blíží svému předchůdci z druhé poloviny šedesátých let. Jakkoliv Jan Hartl patří k silným stránkám této barevné verze, celkový dojem z pojetí seriálu zaostává nad rozrůzněnou hereckou obcí první verze. Mnoho proto udělal - pokud mne paměť neklame - Karel Höger, ale na úrovni byli tehdy i další protagonisté: František Filipovský, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová. Skromnější výprava tehdy znamenala o poznání hlubší divácký prožitek. Diskutabilní je i vypuštění nemilosrdného konce Broučkovy rodiny, kterému se autoři vyhnuli. Ve svém souhrnu však i toto ztvárnění přináší nevšední divácký zážitek, který se zdaleka neomezuje na dětskou část publika. (13.07.2010)

Komplikovaný, takřka erotický vztah mě váže už ke knižní předloze. Tu jsem jako děcko hltala a zbožňovala, ale zároveň jsem nevyslovitelně nechápala určité věci, zvláště co se týkaly víry v boha a proklamovaného závěrečného "poslušného zmrznutí". Proč poslušné? Proč poslouchat? Rebelie! Rebelie! -- Zkrátka, toto jsou ty pravé emoce, které ve mně musí dílo vzbudit, aby se stalo osudovým, voda a oheň. A tento loutkový seriál, kde všechny postavičky mají tak hluboké a tak smutné oči (áách), splňuje moje představy dokonale. (27.03.2010)