Jej prípad

Dost vážný film o situaci, která může fungovat prakticky všude, nejenom v Asii nebo Africe. To mě i dost překvapilo, když jsem si na konci uvědomil, že to byla skutečná událost. Chápu, že událostí se může stát hodně, ale že by se stávalo tohle v Americe...i když nakonec proč ne, na menších místech to jsou burani, jako ani tady ne (a že se mezi ty burany řadím :-) ). Zásadní ale je, že film byl natočený, aby ukázal hrůzu, která se na ženě může dít. Lidi jsou svině, vždycky byly, a vždycky budou. Pro co člověk má tedy žít? Po takových zkušenostech by Charlize Theron asi řekla, že pro nic. Já bych zase řekl, že odvedla tak solidní práci, jako žádná herečka nedokáže a tak bych určitě žil pro její další filmový koncert. Film Zrůda je v tomhle ohledu dost podobný. Na jedný straně vypsychlá vražedkyně a na druhé zase ženská zničená davem. Když chytne silný film, kde ženská dostává kotel, vždycky to ztvární nejlíp a udělá pro to maximum. Stejně jako tady, když jí dost autentickým způsobem zkopal jeden kretén z dolu a mě opravdu mrazilo při pohledu na to, jak skutečně to všecko zní. Ani bych se nedivil, kdyby to bylo nahrané jenom z části, vždyť když si uvědomím co se sebou udělala právě ve filmu Zrůda...Je to holt paní herečka a měla by za to dostat minimálně metál. (07.12.2009)

Niki Caro má úžasný talent na práci s herci, a to jak s dospělými tak s dětskými (jak už jsme mohli vidět v Pánu Velryb). Její případ je film o ženách a jejich, často beznadějném, boji s diskriminací. Amerika nám je podána z trochu jiného úhlu, než jsme zvyklí. Prostředí železných dolů je působivé a nenechá nikoho na pochybách, kdo je tam pánem. Jsou to muži, mezi kterými pracůjí ženy-otrokyně, které jsou nuceny snášet všechna obtěžování, narážky, šikanu, ponižování. Josey se však mužskému systému postaví.... Film podle skutečné události s obdivuhodnými hereckými výkony. HUDBA: Gustavo Santaolalla - svůj styl nezapře a potvrzuje, že patří mezi nejlepší skladatele filmové hudby současnosti. Niki má skvělý vkus... (10.03.2008)

Špičkové drama, které jsem si zbytečně odpíral déle než půl roku (já prostě tenhle druh filmů k smrti nenávidim). Výborně napsané, brilantně zahrané (tolik skvělých výkonů najednou se jen tak nevidí) a hlavně téměř mistrovsky zrežírované (Pána velryb jsem kdysi taky z bezpečnostních důvodů minul obrovským obloukem a teď to vypadá, že si ho snad i seženu). (03.09.2007)

Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou šovinistickými prasaty úplně všichni chlapi, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou bez poskvrny všechny ženské hrdinky, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, a teď už bez ironie, že režisérka Niki Caro přistoupila k problematice sexuálního obtěžování a rovnoprávnosti pohlaví citlivě a zodpovědně. Na jednu, možná dvě výjimky nás ušetřila srdceryvných výlevů emocí a talent věnovala raději rozvíjení psychologických profilů jednotlivých postav. Film tím bohužel obohatila o rodinou linii, linii významu srovnatelného s linii hlavní a zajímavější, tedy soudní. Ačkoliv o soudní drama v tradičním smyslu slova nejde: 90% scén tvoří retrospektivy na dění předcházející soudnímu řízení, které samo o sobě trvá pouze pár minut. V kontrastu s nenásilně vyvolávanými emocemi stojí úporná snaha přenést na diváka náladu nehostinné krajiny, kde se zastavil čas, krajiny „mlčiacich slov“. Četné letecké záběry North Country podmalované vzletnou hudbou mi k podobně komornímu snímku neseděly. Velice utlumený a na rozhovorech s reálnými ženami z dolů postavený výkon předvádí pohledná Charlize Theron i typická představitelka silných žen Frances McDormand, jejíž postavu potká nejsmutnější osud. Její případ, podobně jako před lety Znásilnění, nejspíš vyvolá reakce kladné i záporné a nejspíš, což by měl být největší přínos celého filmu, vyvolá diskuzi. Jak dlouhou a hlasitou, to už bude individuální. 70% Zajímavé komentáře: Lima, pshimi, k212, castor, liuk (08.03.2008)

Film na téma sexuální obtěžování, tentokrát podle skutečné události. Problémem je, že dané schéma už jsme několikrát viděli a Niki Caro se nedokázala vyhnout klasickým klišé žánru. Nabízí divákovi jen neoriginální, ale zato osvědčenou podívanou, kterou by průměrný divák mohl ocenit a leckoho svým tématem může chytit za srdce. No a Charlize jsem to tentokrát moc nevěřil... (06.08.2006)