Tlkot môjho srdca sa zastavil

Jacques Audiard má na svém triku jeden z nejzajímavějších žánrových filmů Francie posledních let, mám na mysli Proroka, a tak jsem k jeho předchozímu snímku přistupoval možná až s příliš velkým očekáváním. Tak komplexní a působivý Tlukot mého srdce zdaleka není a jestli divákovi něco utkví v paměti, tak především živočišný výkon Romaina Durise v hlavní roli. Ten je sice přesvědčivější na pozici kriminálníka, který terorizuje nájemníky a brnká na nervy majitelům domů, ale jako člověk, který stojí mezi dvěma světy a sní o tom, že opustí řemeslo a po vzoru matky se bude věnovat umění, představuje zajímavou figuru. Bohužel scénář mi přijde trochu nedotažený a klavírní vsuvky poněkud nudné. Celkový dojem: 60 %. (03.01.2015)

Nebývám to já, kdo při filmu sleduje hodinky a různě se zabavuje, aby neusnul. Leč stalo se, a proto jsem se uchýlil k praktické zahálce. Vytáhl jsem kiwi a začal mu vyřezávat obličej. Ponechal jsem mu chloupky na hlavě, aby měl taky nějaký ten pačes a jen tak mimochodem jsem se podíval, co se v Tlukotu děje, ač jsem věděl, že velký kulový. Mrzelo mě to, protože jsem očekával ohromnou katarzi a vděk, ale to se mi nedostávalo. Hlavní postava je nervák a jelikož těch už jsem se za život nesledoval až až, neměl jsem z toho radost. Spíše stažený žaludek. Zbyl mi tedy jen ten klavír. Věc, která je ohromná. Miluju ten zvuk, to vyjádření se. Tenhle film však ne.P.S. Jméno pro pana Kiwi mi zasílejte do pošty :) (20.01.2010)

Prvé rendez-vous s renomovaným francúzskym režisérom-umelcom Jacquesom Audiardom takmer nemohlo dopadnúť lepšie. Veľmi jednoduchý kontrastný príbeh siaha do dlhoročnej filmovej tradície a stavia proti sebe hrubé násilie a Tomove hudobné nadanie. Vyváženosť oboch stránok a celej snímky sa zaujímavo vyhýba predvídateľným motívom - veľa záberov na ruky, ktoré sú pre pianistu vzácne ako život sám, môže zvádzať scenáristické cestičky k využitiu najjednoduchšieho zvratu, teda zničenia rúk behom stretu s kriminálnymi živlami. Ich funkcia je však len objektívne pozorovanie premeny antihrdinu (mimochodom, výborný Duris), ktorý sa snaží vymaniť spod zhubného vplyvu otca-mafiána. Jemnosť sa bije s nekompromisnou vraždou, ktorú strieda nádherná klavírna hudba, vyludzovaná z kláves piana. Nad záverom vďaka jeho dvojznačnosti visí otáznik - podarilo sa Tomovi vymaniť z bludného kruhu a Audiardovi z radu filmov, ktorých protagonisti sa neustále metajú na suchu, alebo je to len zdanie? Budem veriť v prvú možnosť a tým pádom môžem hodnotiť vyššie. Oceňujem aj nervozitu snímku (reflektujúcu vnútorne rozorvaného protagonistu) pomocou nestabilnej kamery, lavírujúcej medzi detailami a polocelkami, a strihu, prenesenej na diváka. 80% (03.12.2014)

Jediná věc, která mě zprvu těšila, byl výborný Romain Duris, a jelikož se vyskytoval v každém záběru, je jeho obří zásluhou, nakonec však mohutně podpořenou Fontaineovou kamerou a Bachovou Toccatou e-Moll (no tak dobrá, ještě i Kylieiným The Loco-Motion :-) - v souvislosti s okolním děním), že jeho prozření se pro mě stalo prožitkem, který jsem si zejména v hodně silné poslední třetině vysloveně užívala. (20.02.2014)

Trochu učesat, dát trochu víc prostoru známým tvářím jako je Emmanuelle Devos a Mélanii Laurent, tak nemám námitek a dám tu čtyřku s radostí. Takhle to byl hlavně koncert Romaina Durise nejen herecky, ale i doslovně. Nicméně po scénáristické stránce bych měla připomínky, protože to na mě působilo jak puzzle, z kterého jde velmi těžko poskládat nějaký ucelený obraz. Tlukot mého srdce se tím pádem nezastavil, lituji. (31.05.2014)