Black

Tak, že to bude taková síla, jsem opravdu nečekala. Těžko se dá vymyslet horší kombinace pro běžné člověčí žití, než je ztráta zraku i sluchu najednou a ještě ke všemu, když se to stane hned po narození. Blázni ovšem hýbou světem všude - tedy i v Indii. Tady se našli dva, jejichž cesty se šťastným řízením osudu ve správný čas protly. Silné téma dokonale zrežírované i zahrané. Paní režisérka snad musela vystudovat někde v Evropě, jakoby to ani nebyl indický film. Několik dní bude o čem přemýšlet. (17.09.2008)

Remake, který jde hodně nad rámec svého originálu. Po týdnu indického filmu působil jako zjevení. I když typický patos mu určitě upřít nelze, stejně tak jako pro evropského diváka zbytečnou teatrálnost. Žádný muzikál, žádná love story, žádné "závažné" rodinné problémy, ale dojemný příběh o síle lidskosti a cestě za světlem. Na komorní drama používá v podstatě epický formát a výsledný obraz, spolu s nádhernou hudbou, je mnohdy úchvatný. To, nad čím bych se jindy jen kysele pousmál, dokázali Indové udělat způsobem, kterému jsem naprosto podlehl. Už dlouho se mi nestalo, aby mě takhle dostal v podstatě první záběr filmu. Závěrem řečeno: přesvědčil jsem se, Bollywoode, že také umíš točit krásné filmy a teď už Ti zkrátka leckjakou tu srágoru neodpustím, svéráz-nesvéráz. (14.09.2005)

Už dlouho jsem neviděla film, který by na mě tak hluboce zapůsobil (po všech stránkách) a dojal mě. Způsob vyprávění, herci, zvláštní patos (tam, kde jsem ho nečekala) i nepatos (tam, kde bych ho čekala), prostě téměř všechno se někde uvnitř dotklo mé struny a velmi jemně mi na ni zahrálo "melodii tklivou". (17.11.2012)

Nikdy bych nevěřil, že zrovna z Indie přilítne film, kterej označim jako jedno z nejsilnějších a nejlepších dramat, co jsem kdy viděl. Ono je pravda, že třeba jihokorejská produkce chrlí spousty melodramat, který jsou mnohdy podobně kvalitní, ale tam většinou silný momenty přichází až ke konci, jenže Black prakticky už od samýho začátku celým svým pojetím a vlastně i tématem dokáže vytvořit tak silnou atmosféru a momenty, že jsem nic takovýho, co by trvalo po celej film, sand ještě neviděl. A herecký výkony nemá cenu ani komentovat, dokonalost, neni náhoda, že Rani Mukherjee za svůj výkon vyhrála co se dalo. (17.12.2008)

Jsou filmy, z nichž se prožitek znásobí zhlédnutím v kvalitním kině. Do této kategorie bych zařadil Black. Těžko by mě můj první indický snímek na malé obrazovce monitoru tak převálcoval, jak se tomu stalo v komfortním a dobře ozvučeném sále multikina na letošním Febiofestu. Nádherná hymnická hudba, která jakoby vypadla z Pána prstenů, spousta křiku, slz, vzrušených a patetických proslovů, a kopec dojetí, jež z diváka až s brutální přímočarostí snímek doluje, v klasickém příběhu o outsiderovi, který se díky laskavé a otcovsky tvrdé pomoci zvenčí úspěšně vzepře krutému osudu. V indickém pojetí neskutečný doják, který nepokrytě citově vydírá. Kdo tuhle filmařskou metodu vyčítá korejským a japonským melodramatům, měl by vidět v kině Black. V počtu mých prolitých slz v kině drží Black od včerejška primát. Nebyl jsem v tom sám - vedle sedící černoch a vysoký mladík neustále popotahovali a utírali si oči, a po projekci bylo na některých zsinalých obličejích vidět, že jejich majitelé byli též otřeseni. Uf! Do konce Febia zbývají 3 dny, ale je téměř nemožné, aby se emocionálně drtivému zážitku z Blacku byť jen něco vyrovnalo. (28.03.2007)