Black

Moje první indie a hned v kině. Po chvíli jsem si sundal sluchátka se simultálním překladem, protože mě rušil od nádherné zvukové stopy a jal jsem se užít film s anglickými titulky. Příběh charismatického učitele, který je mixem mezi Svěrákem z Kolji a Nicholsonem ze Shining, starajícího se o slepou dívku je nádherně natočený, plný strhujících scén plných napětí, přestože tam není žádný výbuch:) a spousty emocí. A já se jimi nechal převálcovat. (06.04.2007)

Hluchonemého človeka vykresliť ako zviera, hádam aj niečo horšie, no neviem či to bola práve najšťastnejšie zvolená forma. Hlavne ma iritovalo to dievča, chodilo ako Chaplin, správanie aj pohyby mala ako retardované dieťa, a nemusím byť doktor aby som vedel, že hluchonemí človek sa takto nechová. Ci to takto bol nastavený scenár alebo herečka si to zle vyložila, to už sú len moje dohady. Príbeh je smutný, ma sebe aj nejaké posolstvo, že aj keď 100 krát padneš na hubu, vstaň a dokáž nie iným ľudom, ale sebe, že na to máš a keď máš pri sebe človeka, ktorý ta vie naviesť správnym smerom, o to lepšie. Aj keď je príbeh veľmi silný, kamera je slušná, hudba sa do scén hodí, a celkové spracovanie a forma majú v sebe ľútosť, ale tu precítenosť, ktorú by film mal mať, tak práve tým nedisponoval. (06.09.2015)

Jsou filmy, z nichž se prožitek znásobí zhlédnutím v kvalitním kině. Do této kategorie bych zařadil Black. Těžko by mě můj první indický snímek na malé obrazovce monitoru tak převálcoval, jak se tomu stalo v komfortním a dobře ozvučeném sále multikina na letošním Febiofestu. Nádherná hymnická hudba, která jakoby vypadla z Pána prstenů, spousta křiku, slz, vzrušených a patetických proslovů, a kopec dojetí, jež z diváka až s brutální přímočarostí snímek doluje, v klasickém příběhu o outsiderovi, který se díky laskavé a otcovsky tvrdé pomoci zvenčí úspěšně vzepře krutému osudu. V indickém pojetí neskutečný doják, který nepokrytě citově vydírá. Kdo tuhle filmařskou metodu vyčítá korejským a japonským melodramatům, měl by vidět v kině Black. V počtu mých prolitých slz v kině drží Black od včerejška primát. Nebyl jsem v tom sám - vedle sedící černoch a vysoký mladík neustále popotahovali a utírali si oči, a po projekci bylo na některých zsinalých obličejích vidět, že jejich majitelé byli též otřeseni. Uf! Do konce Febia zbývají 3 dny, ale je téměř nemožné, aby se emocionálně drtivému zážitku z Blacku byť jen něco vyrovnalo. (28.03.2007)

Remake, který jde hodně nad rámec svého originálu. Po týdnu indického filmu působil jako zjevení. I když typický patos mu určitě upřít nelze, stejně tak jako pro evropského diváka zbytečnou teatrálnost. Žádný muzikál, žádná love story, žádné "závažné" rodinné problémy, ale dojemný příběh o síle lidskosti a cestě za světlem. Na komorní drama používá v podstatě epický formát a výsledný obraz, spolu s nádhernou hudbou, je mnohdy úchvatný. To, nad čím bych se jindy jen kysele pousmál, dokázali Indové udělat způsobem, kterému jsem naprosto podlehl. Už dlouho se mi nestalo, aby mě takhle dostal v podstatě první záběr filmu. Závěrem řečeno: přesvědčil jsem se, Bollywoode, že také umíš točit krásné filmy a teď už Ti zkrátka leckjakou tu srágoru neodpustím, svéráz-nesvéráz. (14.09.2005)

Tak, že to bude taková síla, jsem opravdu nečekala. Těžko se dá vymyslet horší kombinace pro běžné člověčí žití, než je ztráta zraku i sluchu najednou a ještě ke všemu, když se to stane hned po narození. Blázni ovšem hýbou světem všude - tedy i v Indii. Tady se našli dva, jejichž cesty se šťastným řízením osudu ve správný čas protly. Silné téma dokonale zrežírované i zahrané. Paní režisérka snad musela vystudovat někde v Evropě, jakoby to ani nebyl indický film. Několik dní bude o čem přemýšlet. (17.09.2008)