Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

To je takovej smutek, když lidé neumí ocenit kvalitu a jdou jen po povrchu a velebí kýče. Tenhle film, který úplně zapadl je po formální stránce skvělý. Obrazově nádherný, dialogy vytříbené a to prostředí je neskutečně fotogenické. Režie je mistrná a hraje si s obrazem, zvukem, všedností. To není jen tak něco, ti pánové ví ce dělají, jako to dělal Felini, Forman či Bergman. Možná na začátku pár pitomců dalo tomu filmu nálepku odpad a pak už se nikdo nesnažil pochopit, o co jde. Proboha, jsme v Čechách a tady jsme tohle dokázali pochopit. Papoušek by byl nadšenej. (12.02.2016)

Naprosto obyčejný příběh chlapů pracujících na železniční stanici Žatec-západ. Rychlíky a expresy se stanici vyhýbají obloukem a život je tu taky na vedlejší koleji. A tak se většina dramat odehrává buď přímo v práci anebo v hospodě, která je kde jinde- než na nádraží. Na dovolenou se jezdí vlakem s podnikem a v podstatě všechno souvisí se železnicí. Mně se prostě tenhle prázdný, nezajímavý film o nezajímavých lidech na stanici líbí. Co se dá dělat...70% (12.02.2013)

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... (01.07.2008)

Další z řady pseudohumorných, pseudoobjevných, pseudonezávislých pseudotragikomedií, které se povětšinou vyznačují stupidním scénářem, pravděpodobně napsaným někde o přestávce nebo na zastávce, hrstkou známějších a hromadou neznámých herců, leckdy amatérských, vždy však uboze hrajících, a nezměrným sebevědomím autorů. Tento film je králem. Jediné, co v něm má jakousi kvalitu je závěrečná píseň Mikiho Volka, který si tu tu jednu * zaslouží. (29.05.2007)

Ach jo, už dlouho jsem neviděl něco tak mizerně natočenýho. Příšerně nezvládnutá režijní práce s neherci. I ten Dušek hraje špatně a nepřesvědčivě. Odříkané supliky bez vlastní invence. Cožpak režisér nikdy neviděl filmy Formana ze šedesátých let? To nikdy neviděl žádné dílo z italského realismu?! Dotvářet poetiku sprostými slovy, kterými je film prošpikován není návodem na atmosféru. K tomu ke všemu naprosto špatná kamera a střih. (02.11.2008)