Štěstí

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)

S Bohdanem Slámou je to těžké - na jednu stranu má vyhraněný originální rukopis a dokáže si vybírat taková témata a nahlížet na ně z takového úhlu, jakého ostatní čeští filmaři nejsou schopní, na druhé straně mi s výjimkou jeho posledního snímku Venkovský učitel, který jsem konečně mohl ohodnotit absolutním počtem, přišly jeho předchozí kousky scénáristicky nedotažené, a stejně tak tomu je v případě Štěstí. Sláma má smůlu, že netočí o dalekých zemích, ale o české společnosti a v ní to zkrátka např. s opuštěnými dětmi nechodí a ani nemůže chodit tak, jak popisuje. Navíc některá rozhodnutí a citové projevy hlavní hrdinky nepřijdou věrohodné. Jinak zájmu zahraničních festivalových porot a kritiků se není co divit, Sláma dokáže např. lásku popisovat tak, jak to v příbězích od pana Vieweiga nebo nedej bože Báry Nesvadbové nikdy nenajdeme. Dobře ví, že láska obsahuje soucit, odříkání a spoustu dalších emocí. Některé momenty, jako smíření s umírající sestrou, jsou maximálně dojemné a samy o sobě by zasloužily o dvě hvězdičky víc. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2010)

Motto: Sláma v botách, holý neštěstí... . . . B.S. je mistr výroby dlouhohrajícího filmu na základě prostoduchého scénáře, zaplněného všenictunicnanic ne(na)říkajícími dialogy a poslepovanými scénami z natáčení. Navíc je tenhle film coby příběh >z reality< falešný až běda. Ale chápu všechna ta vysoká hodnocení zde na čsfd, přepnout si jednou za čas mozek z českých telenovel a estrád (a většinové debilní euro-americké produkce) na těch našich >čstv< stanicích na Slámu nejspíš vzbuzuje v uživatelích pocit až jakéhosi spiklenecky nezávislého a intelektuálního vyvrcholení... Smutné... ;o/ . . . Jinak, co mi ale na tomto filmu opravdu pilo krev, bylo to ubohé - a velmi časté - opakování slov i celých vět (u mnoha postav! - ne že by to bylo dáno třeba konkrétní rolí) v dialozích. Dle mého to svědčí i o tvůrčí bídě B.S. coby scénáristy. Vyplnit to prázdno v celé té >celovečrnosti< planým žvaněním... Ale zase ten dvojtej honorář, že... °-/ . . . A tak co zbývá dodat. Tohle >štěstí< je filmařským neštěstím, zrodu možným (a adorovaným) snad jen v tom našem čudláckém kulturním prostoru. A je úplně jedno, že se kluci a holky poplácají po ramenou. - - - P.S. Nedávno jedna (zde hrající) z hvizdiček té naší pisskultury svěřila se s jistým pohrdáním v jednom rozhovoru, že ONA teda by do toho Hollywoodu jako že NIKDY... No - asi že je na to moc velká úmělkyně, že... Osobně si ale myslím, že dobře ví, že by tam nejspíš chcípla hlady, ev. skončila ve >velkofilmech< Uwe Bolla... :o] - - - P.P.S. Štěstí! http://www.csfd.cz/film/8575-stesti/ (25.03.2007)

K panu Slámovi mám prozatím docela neutrální vztah, ostatně tohle je teprve jeho druhý mnou viděný film, ale novější Venkovský učitel se mi teda líbil víc. A těch 7 českých lvů mi příjde taky trochu moc (třeba v kategoriích Nejlepší film bych ho dal spíše Příběhům obyčejného šílenství a Nejlepšího herce v hlavní role bych přisoudil zase Trojanovi). Ne že by snad Pavel Liška zahrál špatně, ale když si v hlavě vybavím jeho jiné role, tak je oproti nim Toník sice pěkná postava, ale nijak výjimečná nebo skvěle zahraná. No a další herci mi přišli docela nevýrazní, možná snad šáhlá a sobecká role Geislerové, nebo Polívka, který mě asi tak 2krát pobavil, ale to bylo tak všechno co se humoru týče (tj. žánr Komedie dost nechápu). No a celá ta záležitost okolo dětí byla s odpuštěním hovadina, navíc byla obě dítka docela na ranu. Nedotažený závěr (jak to vlastně skončilo?) filmu taky moc nepomohl. Takže je sice hezké, že se režisér snaží rozehrát solidní drama, které by i ten potenciál mělo, ale výše zmíněná fakta ho sráží do průměru. (01.02.2012)

Jako člověku, žijící 28 let v prostředí Chemických závodů Litvínov, mi okolí bylo více než blízké. Panelákový úpadek osobnosti na jedné straně vs. přirozená touha po lásce, svobodném životě s tradicí, nebo starost a potřeba pomoci dětem, na straně druhé. Klasický herecký tým Bohdana Slámy nám tady přehrává dost depresivní pohled na nespravedlnost a falešnou hrdost. Jedinečný režisérský styl a silný příběh. Bohdan Sláma pokračuje ve svém kvalitním stylu. (07.11.2012)