Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy

Je mi líto, ale prostě mě to nezaujalo. Šulíka mám dost rád, ale tohle se podle mě moc nepovedlo. Postavy zajímavé, ale příběhy nezajímavě podané a na tom to právě hodně padá. Navíc kamera je taky celkem na nic, sice se sem tam nějaký záběr dost povede, ale proboha, proč ty rádoby akční přibližovačky a oddalovačky? Dojem to neudělá, maximálně to bude jenom taková otravná vložka. A to je kameramanem Martin Štrba, který je snad podepsaný u každého Šulíkova filmu... Komediální vložky tu musí zachraňovat Oldřich Navrátil, zbytek je takový nijaký. Jinak ale herci hrají dobře, aspoň hlavní čtveřice. Pak se mi ještě hodně líbil konec, to je tak vše. Ale jinak to docela nudí a nejhorší na tom je ten fakt, že Šulík mi dokázal, že z "příběhů o ničem" dokáže udělat zajímavý příběh. Jo, neznat Šulíka a nevědět, že je fakt dobrý, dám 3*. Takhle je to jenom na 2*. (22.06.2018)

Všichni tady chválí, že jde o výborný český nebo slovenský film, ale já jako Ostravák po shlédnutí vím, že jde o film bytostně ostravský. Natočený snad celý v Ostravě. Ty krásné kdysi smradlavé dnes odstavené vítkovické vysoké pece už roky kandidující na peníze z fondů Unesco. Těžce zaplacený náklaďák jedoucí přes ocelový Sýkorův most, který stále hlídá socha padlého Miloše Sýkory, aby ani Němci ani filmaři ho nemohli do vzduchu vyhodit. Záběry na železobetonový skelet plánované budovy KV KSČ mezi kulturákem a krajským úřadem, na jehož výstavbu či destrukci se ani po dvacet let naší vzkvétající ekonomiky nenašly peníze. Manažeři, co smutně krčí rameny při zavírání fabrik (takových tu bylo), dělníci, kteří jim ze vzteku chtějí rozbít huby, ale stejně si nepomůžou. Roby, které se snaží osamostatnit a vydělávat, jak umí, a chlapi, kterým se to vůbec nelíbí. Staré cihlové byty, kde trochu toho rodinného tepla dodá už jen letitá karma, nebo čerstvá vodka. A v závěru čtyři kamarádi skákající (v pauze mezi čucháním k maceškám) na trampolínách v parku vedle plynojemu Vítkovic jako opice v kleci v ostravské zoo, stejně jako omezeně můžeme vyskakovat my všichni, co denně chodíme do roboty. Ostrava dávno není utopickým sociálním Slunečním státem, jak to možná za komunistů mělo vypadat a jak naznačují i záběry z budovatelské Ostravy - Poruby postavené ve stylu tzv. socialistického realismu. Proto zní celý jen způli ironický titul filmu: Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy. Trailer: http://www.sms.cz/film/slunecni_stat/ukazka (23.02.2009)

Přijemny filmeček z Ostravska, kde se nehraje na nějake velke techtle mechtle, ale na normalni životy normalnich občanu z tej nižši třidy. Tož takovy Igor Bareš je Ostravak jak poleno, ten nemusi nic hrat, ten stači jen na place stat. Sem tam někomu po hubě dat. I když de jen o barvoslepeho cigana. Ten Navratil taky neni špatny, tož nebyl vidět tak často jako Bareš ale co, hlavně že nic nekazil. A vubec, nikdo nic nekazil. Cele je to take přijemne, po skončeni zustal blaženy škleb na tvaři. Tož ale cosik mi tam k tej pate hvězdě chybělo. Možna to bylo moc kratke, možna se tam zbytečně cpala komedie, jako drama by byl film lepši. Co už, čtyry hvězdy taky neni malo, ne? Pyčo (28.08.2008)

Chudák Csongor Kassai! Tak blbě napsanou postavu s extrémně debilníma replikama si fakt nezasloužil, hlavně jeho druhý výstup. Zajímavý projekt, Navrátil ani Bareš coby Ostravaci nepřesvědčí na sto procent, ale souznění s Kostelným a Martinkou docela funguje. Pro mě překvapivě je nejsuverénnější a nejsympatičtější Ľuboš Kostelný. Líbila se mi velmi civilní Anna Cónová, byť její role nebyla velká. V marastu česko-slovenské novo miléniové tvorby docela zajímavá pecka, spíš pozitivně. (29.03.2014)

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot (23.07.2008)