Putá vojny

Po technické a formální stránce naprostý nářez - například úvodní bitevní scéna takřka strčí svou autenticitou a emocemi do kapsy i ty nejlepší sekvence z Ryana. Také ústřední hudební motiv funguje i přes časté opakování perfektně, hlavní herecká dvojice je nesmírně sympatická a nadaná a silné emocionální vsuvky uprostřed akčních pasáží jsou velmi vkusně a nerušivě dávkovány. Bohužel příběh je překvapivě natolik hollywoodsky šablonovitý a se všemi jeho patetickými flashbacky a rodinnými motivy tak neoriginální a nereálný, že sráží ten formální megapotenciál o hvězdičku níže. Ale všechno bych to asi rád přehlédl, nebýt závěrečného "dezertérského" zvratu, který už byl úplně mimo mísu. Jinak ale velice poctivé 4*. (22.02.2014)

Co se patosu týče, Pouta války si nijak s Ryanem a další plakátovou produkcí made in USA nezadá, všechny ty strojené věty, naivní zpomalované retrospektivy... přesto je tu zásadní rozdíl. Patos nesměřuje k propagaci vlajky, ale k vykreslení vztahu dvou bratrů, jejichž vztah brutálním způsobem poznamená válka. Takřka sadomasochisticky zapletená epopej možná občas oplývá až zbytečným množstvím pastelových barev a křiklavostí emocí, ale to ve své podstatě není nijak na závadu. Nejde tu o ideologii, ale o čiré humanistické poselství o síle lásky a ceně obětování. Jednotlivé strany korejského konfliktu vypadají v Kangově filmu stejně šeredně, propagandisticky tupě a tmářsky. Velký svět prostě vytváří obludnou kulisu malému lidskému příběhu, který je velmi sympaticky opentlen adrenalinovými bojovými sekvencemi. Ruční kamera, křečovité škuby, zmatek boje muž proti muži a občas okaté CGI doplňky. Ber jak ber, pohltil mě jak příběh lidský, tak válečný, sice bych v obou rovinách uvítal trochu míň vypočítavosti a efektu, nicméně Pouta války narozdíl od amerických melodramat představují velmi povedený obraz války a člověka. (20.04.2007)

Jsou filmy, které vás uchvátí ve svém průběhu, některé zaberou až třeba závěrečnou scénou či překvapivým koncem. A pak jsou filmy, u kterých jste si od začátku jisti, že to je pětihvězdičková bomba. A to se stalo mně u tohoto snímku. Takovouhle akci jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy. Málokterý film dokáže ve svém průběhu natolik přesvědčit, že je opravdu válečný. Těch bojových scén je vskutku mnoho, ale hlavní je, že jsou naprosto realisticky zobrazené. Tomu přispívají i bezchybné a opět zcela věrohodné herecké výkony. Na tomto válečném pozadí však vyčnívá příběh jiný. Příběh bratrské lásky, co je jeden pro druhého schopen obětovat. K tomu výtečná hudba a taky trochu sentimentu. Snímek není sice bez chyb, ale k nejlepším válečným filmům jej budu řadit myslím poprávu. (09.05.2009)

Film skončil a ja som ho ešte dobrých pár hodín po pozretí nemohol dostať z hlavy. Taegukgi (alias Brotherhood of War) osobne považujem za jeden z najlepších vojenských filmov, ktoré som kedy videl a to aj napriek tomu, že ani zďaleka nedosahuje filozofickej hĺbky Coppolovej Apocalypsy, Kubrickovej Full Metal Jacket alebo Malickovej Thin Red Line. Z hľadiska kvality to vôbec nevadí, pretože snímka doslova kopíruje (v dobrom) rozprávaciu štruktúru Spielbergovho Saving Private Ryan, pričom v mojom hodnotení, ale Taegukgi Ryana prekonáva v každom smere minimálne o jeden kvalitatívny stupeň (dokonca aj v zobrazovanej krutosti vojny - to čo Spielberg ukázal v prvej dvadsaťminútovke je v Taegukgi prítomne takmer počas celého filmu). Kórejská vojna je nám priblížená na osude dvoch bratov. Čo mňa osobne potom dostalo viac ako akékoľvek dokonalé realistické podanie hrôz vojny bolo hodnoverné ukázanie čo" toto najväčšie zlo" dokáže spraviť s ľudským charakterom. Navyše tam, kde Spielberg v závere využíva postavy k silnej a patetickej národnej proklamácii, režisér Taegukgi svoje postavy neopúšťa kvôli oslave národnej hrdosti, ale ostáva koncetrovaný na ľudí a ich príbeh. Vzťah k filmovým postávam a celkový "zážitok" z filmu ako výsledok tohto postupu je potom oveľa intenzívnejši. (19.02.2005)

Sakra tohle dílo mě opravdu dostalo. Zatím nejlepší válečný film, který jsem kdy viděl. Je sice pravda, že se film několika těm klišé nevyhnul...ale kurva, když do toho chtěl Je-gyu Kang narvat i nějaké emoce, tak jak to udělat jinak? A zbytek? Ukazoval snad Spielberg v Ryanovi krutost ze strany amerických vojáků ? Ano....ale jen VELMI (raději zopakuji V-E-L-M-I) sporadicky. Tady to vidíme v "plné kráse," ovšem ne od amerických vojáků, ale od vojáků jihokorejské armády (ono je to celkem logické, že). Velkolepé bitvy jsou opravdu VELKOLEPÉ....a velice pekně udělané. A mezi těmito bitvami i zajímavý děj, který se neustále vyvíjí směrem kupředu (tzn. že se nebudete chtít jít vychcat, dokud film neskončí...i když to můžete pauznout ;o). Ale to už jenom opakuju všechny ostatní, kteří tady napsali svůj komentář. Tae Guk Gi mě opravdu dostalo....ještě teď se celý třesu. (17.06.2005)