Hrdý Budžes

Na střední škole jsem to moc nepobral, především mi neseděli představitelé rodičů...zdáli se mi příliš mladí a ne úplně dobře hrající. Pak se mi ale naskytla možnost seznámit se s Bárou Hrzánů a vidět toto představení naživo a to přímo z divadelní kabiny mistrů světla a hudby v jednom divadélku, kam Bára často jezdí a cítí se tu jako doma. A byla to prostě pecka. Rodiče konečně ve správném věku a Bára si tam přidávala vlastní vsuvky...např. když se její postava válí ve "sněhu", tak tam sebou práskla ještě navíc se slovy "já si to dám ještě jednou", aniž by to rušilo, prostě to sedlo do role. Posléze jsem viděl i pokračování tohoto kusu, kde už Helenka je starší paní a onemocní vážnou nemocí. To bylo drsný, vážný a tragikomický, ale neuplně špatný, jen ten proncipál Honza Hrušínksý nebyl slyšet ani do první řady, natož k nám do kabiny. (18.01.2021)

...přesně si pamatuju, jak jsem v r. 1969 poprvé letěla letadlem (vyhlídkový let nad Prahou jsem dostala k 6. narozeninám) a místo užívání si jsem se celou dobu bála, že nás "sestřelej Rusáci" - protože doma dospělí pořád mluvili o přepadení a ruských tancích .... Nádherně vystižené dětství v socialismu, kdy jsme od rodiny pochytávali jen drobky informací, ale i ty musely být "tajem". A Bára Hrzánová je samozřejmě dokonalá ! (14.11.2013)

"S kurvama sem měla taky potíže. Když jsme si s dětma hrály v zákopech před bytovkama, tak kluci pořád říkaly: ty kurvo, ty kurvo, ty kurvo. Já sem to slovo předtím nikdy v životě neslyšela ale strašně se mi líbilo, takže když na mě babička zavolala: Večeře, Helenko!, tak sem řekla: Děkuju, ještě nemám hlad, ty kurvo!. Babička strašně zabouchla okno a všechny paní před bytovkama se strašně smály a já jsem měla doma velikou nepříjemnost. Doma mi vysvětlily, že kurva je strašně sprostý slovo, ne važně, to je prej ještě daleko horší než vůl nebo blbec nebo pitomec. Je to prej ňáká strašně zlá paní ale je to divný, protože mě nechtěly vysvětlit, jak přesně je zlá." :D Prostě výborná Bára Hrzánová ve výborné hře podle výborné knížky. :) (09.02.2013)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

A hrdý Budžes vytrval... Tak jsem si přidala---ty dorty!... A taky protože tu sisinku prostě chci!... Blbá, blbá Soňa!... A jsem fakt dost hodně spokojená... Za pár dní je tady škola a já kráva naházela všechny pastelky do kanálu... A mě poslali spát!... Helena Součková: Prase.... Díky Secký, seš fakt kámoš!...Můj tatínek má náklaďák. A tím náklaďákem---tě přejede...Lenka Krátká, tralala, se nám strachy... Sníh můžu, ten neni vůbec žádnej sladkej... To je prostě tajem!...No co co, soucit soucit...Já jsem prosila, já jsem vysvětlovala, že tu Milušku Voborníkovou prostě musím vidět!... Ty vole to je dost, ty vole to je dost, jsem se tady málem poblil... Dneska jsme měli ve školní jídelně úplně tu nejhnusnější věc. Jmenovalo se to pličky na smetaně a chutnalo to jako když do tý smetany někdo naplive... Pučila sem si kolo, že se projedu. Jen sem trochu nabrala rychlost, napálila sem to do stromu. Ani smyk sem nestihla udělat.... Stala se mi taková nemilá věc... Jenomže...Poslala sem Kačenku a Pepu k volbám a sebe na zmrzku... Na kostele zvoní zvon... Protože je už hezky teplo, začaly potíže s tělocvikem. S tělocvikem jsou potíže pořád, ale jakmile vysvitne sluníčko a člověk musí ven, je to ještě horší. Už jenom slíknout se do trenýrek a do trička nestojí za nic. Hned je břicho vidět ze všech stran a člověk s tim nemůže vůbec nic dělat. Protože tělocvik nebyl vymyšlenej kvůli cvičení, ale kvůli mučení tlustejch a neohrabanejch dětí. A to já jsem obojí! (26.01.2011)