Syriana

Tématicky velice zajímavý a relativně svěží thriller, který však bežného diváka neznajícího tamější ropnou bitvu - tudíž hlavní téma - utahá k smrti způsobem nevídaným. Dějová struktura je komplikovaná, prolínaní se několika příběhů je zastřené a orientace v nich je oříšek nadmíru těžký rozlousknout. A i to vidím jako nejzákladnější chybu filmu. Scénárista by si měl být vědom toho, že se většina lidí nepohybuje v ropném průmyslu, tudíž jednoduše neví/nezná/nestíhá. Totální bordel ve jménech už je jen bonus navíc. Trochu víc přehlednosti a vysvětlivek, trocha méně plynu a nějaké ty emoce navíc a mohla to být politická pecka první třídy. Takhle je to inteligentní a zbytečně složitě se tvářící film s mnohem jednodušším jádrem, který je suchý jako sto let stará whisky. Minimalistická hudba a několik syrových scén ještě nedělá film kvalitním. (12.01.2008)

Komentář k Syrianě by mohl začít otázkou, proč scénáristé a režiséři cpou do filmů tolik filmových klišé. Jednoduše proto, že jsou osvědčené a fungují. Syriana je případ filmu, který se naopak klišé systematicky vyhýbá, a tak s ním přes jeho nesporné filmové kvality a poselství má řada filmových fanoušků problém. Můžete stokrát argumentovat tím, že taková Gomora zobrazuje skutečný svět mafie a naopak slavné mafiánské snímky jako Kmotr a spol. jsou ve skutečnosti pohádkou pro dospělé, jenže pro většinu filmových diváků bude Gomora svou přízemností a deziluzí nestravitelná. Zatímco většina filmů je programově stavěná na efekt, aby film získal co největší komerční úspěch, Syriana se záměřně efektnosti vyhýbá a navíc to filmovým divákům neusnadňuje, protože vedle sebe staví několik příběhových linií, které se protnou až v samém závěru, a zahrnuje plátno spoustou postav, ve kterých se může leckdo utopit. Dokonce ani scény mučení nebo akčních střetů nejsou natočené se snahou šokovat nebo ždímat emoce, prostě jenom zpovzdálí zaznamenávají vývoj událostí. Určitě to není film nudný, taková scéna atentátu na automobilovou kolonu, kdy vteřinu po vteřině divák s napětím očekává nevyhnutelné, dokáže přikovat oči k filmovému plátnu či obrazovce. Opravdu to není film pro každého a fanoušek popkornovek asi Syrianu neocení, ale mě svým analytickým pohledem na cynický svět obchodu s ropou víc než uspokojila. Celkový dojem: 80 %. (06.03.2011)

"Hodně lidí touží po násilné smrti ... a Bob má kontakty. Zbytek doplňte." Tak se háže přes palubu loajální agent, kterej nepochopil, že nechceme spravedlivej svět, šťastný lidi a demokracii bez přívlastků. My totiž chceme prachy, moc a ropu. A je nám zcela jedno, kolik lidí je přitom třeba vypnout. To všechno Syriana ukazuje, ale je v tom příliš málo důrazná. Jen ukazuje, neodsuzuje a ani mě nedokáže naštvat. Sice se o to chvilkama snaží, ale tohle vážně chce přímý pecky na solar a nikoli náznaky úderů do ramene. Já vlastně se vším, co jsem viděl souhlasím a dokážu dění aplikovat na jakoukoli světovou mocnost. Jen to potřebuju vidět jasně a bez toho pískovýho oparu. (27.04.2023)

Syriana jako by vzdorovala současnému kinematografickému trendu – pohltit diváka vírem emocí, zablokovat mu logické uvažování a podbízivě mu zajišťovat „komfort“ zapomenutí na okolní svět. Je tomu právě naopak. Pokud si chcete Syrianu dostatečně vychutnat, je vyžadována vaše spolupráce. Je nutno se připravit na dvě hodiny usilovného přemýšlení. Žádná hollywoodská akce se v podstatě nekoná, a to i přes to, že téma jistě nabízelo mnoho možností jak vytěžit klasická klišé, která známe z thrillerů (jak to udělal před nedávnem Spielberg v Mnichovu). Odvážím se dokonce tvrdit, že autoři Syriany nepočítali s větším komerčním ohlasem filmu (a to opravdu nevycházím pouze z faktu, že se George Clooney pro svou roli vzdal svého, pro dívky jistě okouzlujícího, tedy komerčně úspěšného, vzhledu – přestal se holit a přibral 15 kg). Je to film ze současného hlediska nedivácký, to ho však nijak neoslabuje. Jistě nebude bavit každého, ale to máte jako s Kubrickovou 2001-Vesmírná odyssea – skvělý film, kolik lidí vám však dnes řekne, že ten film sledovalo bez dechu od začátku do konce? Kolik lidí skutečně baví? Syriana není jednoduchá podívaná. Má složitou konstrukci, kterou někdo bude vnímat jako rafinovanou, někdo jako překombinovanou. Je to však druh filmu, o který dnes v kinech těžko zavadíte. Vsází na nejistý divácký ohlas, na schopnost současného diváka přemýšlet. (23.03.2006)

„You dig a 6 foot hole, you¨ll find three bodies, but you dig 12, and maybe you¨ll find 40“. Nemůže být snad nic výstižnějšího, než toto konstatování z úst Chrise Coopera. Syriana je snímkem, jenž nedělá žádné kompromisy (zejména potom ne k samotnému divákovi), je chladná, odtažitá (myšleno v tomto případě veskrze pozitivně) s věcným nadhledem a potřebným přesahem. Téma(ta) zpracovává poněkud nefilmovou řečí, přičemž se jich snaží pojmout hned několik najednou, avšak úzce spolu souvisejících (nebo se vám zdá, že terorismus, ropa, touha po moci, penězích... spolu nesouvisí), což může na první pohled (shlédnutí) působit poněkud roztříštěně, ale už při tom druhém (opakovaných projekcích) divák mimoděk zjistí, že tato (filmová) mozaika do sebe postupně začíná čím dál tím více zapadat, vrství (se) jedno zrnko písku na druhé a výsledkem je nekonečná (bezvýchodná) pou(š)ť, jenž nemá ani tak své vítěze a poražené, pouze velké množství „nutných (ne)vinných obětí“, to na obou stranách. Syriana je inteligentní politický thriller, s přesnými hereckými výkony, všudypřítomnou kamerou a na první pohled nenápadným, ale o to více působivým hudebním doprovodem. Jednoduše snímek, jenž vás po 20-ti min zcela otráví a ponechá netečnými nebo ho sjedete na jeden zátah bez jediného zívnutí. 90% zajímavý komentář (pro mě): uživ. gudaulin (23.07.2012)