Naruto

Naruto byl můj první kontakt s anime a mangou a doslova jsem hltal každý jeho díl. Po nějakém čase si ale člověk začne uvědomovat stereotypnost seriálu (opakujicí se emoční scény, na které je kladen velký důraz, otravné fillery na několik dílů a tak celkově se seriál nikam neubírá a připomíná to čím více zpomalující telenovelu), kvůli které jsem se na Naruta přestal dívat. Na druhou stranu nelze upřít humorné scénky a dialogy, kterých je opravdu dost, souboje a dějovou linku, na které seriál běží. Zaujalo mě také časté opakování (hlavně v případě Naruta) různých povzbudivých proslovů, které se týkají víry v sebe sama a sebedůvěry, což určitě pro mladší diváky je dobrou volbou. (08.10.2011)

Po 136 epizodách jsem se na to na po doporučení místních komentářu vybodl. Pokémoni se nekonají, humbuk (kultovnost) kolem toho chápu (propracovanost světa se dá srovnat s Harry Potterem). Nicméně zdlouhavost, nekonečnost a natahování děje, přemíru flashbacků a (ob)časnou nelogičnost tomu může odpustit jen zapálený fanoušek, což já nejsem. PS: Souboj Lee vs. Kimimaro (někdy kolem 123, 124. epizody) si užijete. - 70 % (26.01.2011)

Chytlavá věc tenhle blonďák s kočičími vousy.. Soundtrack je tady obzvlášť vydařený, není prvoplánový a v různých situacích pomáhá navodit atmosféru. Nejraději mám určitě Orochimaru theme, zlověstný až beznadějný varhanní nástup se sakrálním tématem je opravdu děsivý. Obecně se tvůrcům daří budit emoce vhodnou kombinací hudby a emotivními monology postav, které ve výsledku nepůsobí směšně. O atmosféru se starají taky zajímavě volené pohledy, např. když je schválně pokřivena perspektiva, efekt rybí oko. Na scéně se objeví záporák s předimenzovanou hlavou, divák je okamžitě deptán skličující pocitem. Příběh pozornost udrží, pořád se něco děje ikdyž jde o vedlejší 'mise', co skrývá Kakashi pod maskou atd... Jediná věc co mi vadí jsou zbytečně protáhované souboje, dlouhé minuty vyplněné flashbacky a neustále se opakujícími hláškami. Například souboj Orochimaru se Sarutobim, kde v patové situaci, kde se nikdo ani nehne, vydrželi snad šest dílů. Vím bude to horší ale klady tohle čekání spolehlivě vyváží. Navíc, kam se to hrabe na statičnost takového Shigurui. Mí oblíbenci: Jiraiya, Neji, Temari. (cca 162 Bílý Noroimusha) (16.07.2013)

Ještě ne tak vyspělé, propracované, v dramatických rovinách vyčerpávající, hudebně dokonalé a v mnoha dalších ohledech přitažlivé jako jeho novější bratříček Shippuden, nicméně stále stejně neodolatelné po stránce postav, jejich motivací a charakterů, detailně zpracovaných osudů a pomalu se odhalujících temných tajemství.. Jako rozdání karet více než funkční, nejvíce mi tady vadila právě ta nevyvinutá, podle mně se nehodící a atmosféru ničící hudba (čest výjimkám) a dětinskost.. A pak tu jsou i další problémy, které ale přetrvali i dále, takže o těch se možná vyjádřím v dalším komentu. Nicméně, nikdy bych neřekl, že mně tohle široce rozšířené hype vtáhne taky. Dlouhou dobu mi to lezlo na nervy. No, stačilo zkusit a chvíli vydržet a byl jsem v tom.. (06.07.2012)

“He found a strength he didn’t realize he had. Why? Because a certain person who was precious to him. To save that person he rushed in knowing it was a trap. He was a true ninja, worthy of honor. Is this the first time you have seen a friend die in battle? This is part of what it means to be a ninja.” Když mi byl tento seriál před nějakými šesti lety poprvé představen, přiznám se - smál jsem se, že jsem z Pokémonů a podobných již dávno vyrostl. Naruto je ale v každém případě zcela jinde. Sice je částmi stále velmi dětinský, svým způsobem je ale také velmi vyspělý (chce se to jen prokousat přes první 4 díly, než člověk zažije první silný moment, který by od animovaného seriálu určitě nikdy nečekal). Nezažil jsem seriál tolik dbající na morální hodnoty, odvahu, vytrvalost a neústupnost čelíce potížím, přátelství a sebeobětování se. Jediná výtka kterou k němu mám jsou četné fillery, ale rozumný člověk si jejich seznam najde na internetu a vyvaruje se jich. 4* (14.06.2013)