Restaurace

Láska kvete v každém věku. Velmi civilně a uvěřitelně zahrané. Žádná romantická slaďárna, ale obyčejný příběh dvou postarších osamocených lidí (Zdenka Hadrbolcová a Jiří Samek), kteří k sobě náhodou najdou cestu a zalíbení. Rána na konec je nečekaná a hubu otevírající. Moc pěkně a lidsky natočeno, tak jak to umí Vladimír Drha. (29.03.2017)

Bohouš Straka išiel do seba, zliezol z kombajnu, zmenil si meno, naučil sa slušne chovať, zmenil profesiu aj miesto trvalého pobytu a stal sa účtovníkom v čisto ženskom kolektíve v Brne. Jediné, čo ho trápi je osamelosť a tak jedného večera v prázdnom byte zabalí salám naspäť do papiera, zatvorí kelímok s horčicou a vyberie sa na večeru do reštaurácie. Tam postretne sympatickú servírku s ktorou postupne nadviaže vzťah. Veľmi civilne zobrazený vzťah dvoch ľudí v strednom veku, bez prehnaných romantických scén a patetických rečí, ovšem s nečakaným finálnym twistom (nečakaným hlavne preto, že som si neprečítal obsah filmu od Českej televízie). Osvedčená kvalita od režiséra Drhu za štyri čajové maslá. (06.03.2024)

Dobře vystavěný příběh dvou osamělých již zralých lidí, kteří k sobě našli cestu a zdá se, že společné šťastné pouti životem již nic nezabrání . Bez přehnané romantiky typu červené knihovny. V hlavních rolích Z. Hadrbolcová (servírka v restauraci - odtud název) a J. Samek, drobnou úlohu jeho matky hraje N. Gollová. Scénář a režie: Vladimír Drha (27.09.2004)

"Já nepláču". Tento film má dost smutný konec. Smutno mi ale bylo i z dost pomalého tempa některých scén filmu. Sledovat třeba dlouhé minuty Františkovu samotu v jeho bytě ozvláštněnou jen tím, jak opakovaně křičí do telefonu na svou starou tetu, no nevím... Trochu nuda. Smutný byl i pohled na starou Natašu Gollovou s nepřirozeně nakřáplým hlasem. A ty scény s hostinským, jak se dost neurvale chová k zákazníkům. Ať "žije" reálný socialismus :D Ve filmu je určitě i dost poměrně roztomilých či vysloveně vtipných momentů. Jde zejména o momenty spojené s namlouváním Zdeny s Františkem ("Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!") a následným krátkým údobím jejich společného štěstí ("Dej mi pusu. Já měla česnek, já kyselé rybičky"). Nebo třeba když František "filosofuje" se svými kolegyněmi v práci ("ženy mají mnohem větší bolesti než jsou ty, při nichž pláčou"). Co mě zde ale trochu vadilo byly někdy trošku nepřirozené střihy mezi jednotlivými scénami (třeba mezi scénou v restauraci a scénou u tety). Tři hvězdičky si však tento film rozhodně zaslouží. Když pro nic jiného tak proto, že ukazuje, že i když je život ve stáří občas hodně smutný, někdy může aspoň na chvilku zasvítit sluníčko. A pro takové chvíle stojí za to žít. (14.10.2017)

Mám za to, že je nějaký předpis, kolik procent času musí vysílat státní rozvid z regionálních studií. Asi proto jsou noci brněnské. Nahrávám si ty inscenace a jsou často výborné, třeba jako tahle. Zdůrazněně civilní a přitom vřelé pojetí, originální náměty, nepředvídatelné záplatky. A většinou výborní herci, kteří nejsou tolik okoukaní. (18.03.2012)