Westworld

Michael Crichton debutuje a mně se hned zalíbil asi nejvíce. Yula Brynnera mám moc rád a po jeho westworldském androidovi jsem nadobro nabyl dojmu, že sveřepější, zavilejší a urputnější obličej se již po filmových plátnech nikdy procházet nebude. Jaká to škoda. Skloubit takový dokonalý vizuální dojem s pořádnou dávkou nepopiratelného herectví - kdy se to znovu povede (Povede-li se to vůbec někdy.) (08.07.2005)

Crichton svůj debut postavil spíš na budování světa zábavních parků plných robotů a jejich pomalé, postupné vzpouře, než výraznějšímu narativu. Možná, kdyby se to nevěnovalo westernům a středověku (ten třetí zábavný park je tam poněkud navíc), tak by si mě to získalo víc, jelikož ani jedno mě zrovna nebere, jenže i tak mi přijde, že se ten film příliš rychle vyčerpá a navzdory skvělému námětu a působivému úvodu už nemá moc co nabídnout. Vlastně je to jen unylé čekání na něco dnes již jasné, co tehdy mohlo působit velice novátorsky a popravdě jsem tomu schopný věřit, ale i s ohledem na historický kontext to na vyšší hodnocení nevidím. Spolu s tím jsem se ale přesvědčil, už potřetí, že Crichton sice má dobré nápady, ale jím režírované filmy na mě působí dost průměrně a pokaždé s víceméně promrhaným potenciálem.Tady je to stejné - tolik možností, ale nakonec vše stojí na náhodě, nic komplexnějšího nebo epičtějšího z toho nevzejde. A přitom by mohlo, dost snadno. Slabé 3* (17.06.2024)

Předběhlo to jasně svou dobu, protože tato myšlenka o robotech a jejich možnosti vzpoury se objeví právě i v Terminátorovi od Camerona. Zde ale ještě neměli takové možnosti, přesto vypadá Yul Brynner jako bezcitný a umíněný robot, který musí zabít svůj cíl. Lesklé oči robota zabijáka jsou nezapomenutelné a k tomu ještě správně padnoucí technicky industriální hudba. Tento nápad sci-fi světa by si zasloužil pořádný remake. (27.07.2012)

Michael Crichton vytvořil během své kariéry velké věci, ale jeho režijní debut dokazuje, že psát a režírovat není totéž, a psát a režírovat dobře, to už není totéž ani trochu:) Z pohledu dnešního diváka si můžu ohledně práce s postavami, výstavby děje a nějaké gradace jen ťukat na čelo (mj. proto, že "problém" tu nastane v polovině filmu, a předtím se neděje nic moc zásadního, krom stoupající frekvence elektronického šumu/hluku v pozadí), ale pokud jde o obvyklé upozornění, že to, co vidíte tady, a přijde vám to okoukané, se tu dělo možná poprvé v dějinách filmu... no, je to tentokrát trochu jinak;) A to tak, že v podstatě vše, co se stane ve druhé polovině v podstatě všem vedlejším postavám (a některým hlavním), skutečně není k vidění každý den:) Wesworld rozhodně stojí za vidění, protože stopáží je to taková jednohubka, a k tomu hudba a ruchy Freda Karlina atmosféře dost přidávají. A aby to nebylo málo, tak je tu k vidění i skutečný milník filmové historie, a sice první použití CGI záběrů. Rozpixelované vidění Gunslingera totiž nevzniklo optickým kouzlem s kamerovým filtrem atd., ale regulérní prací počítačových grafiků. A jen tak mimochodem zrovna to vidění má pro děj svůj význam;) Největším zážitkem je ale herecký výkon Yula Brynnera. Jeho urputný a k člověku lhostejný výraz (doplněný reflexními kontaktními čočkami), strnulá chůze i ostatní nepřirozené pohyby, jsou pomníkem umění velkého herce. Docela by mě zajímalo, co si o této svojí roli - hrané v době, kdy už byl díky Králi A Já a Sedmi Statečným nesmrtelným - myslel. Přece jen obracel naruby svoji ikonickou postavu, a navíc z mnoha detailních záběrů nemohlo být nevidět, že jaksi také během let neomládl. Ale to už není pro moje hodnocení Westworldu podstatné. Podstatné je to, že jsou v něm k vidění pozoruhodné věci, a rozhodně to není film špatný. Bohužel také není ani nijak zvlášť dobrý, takže jsem rád, že jsem ho viděl, ale druhá šance se asi konat nebude. Váhám, váhám, ale asi přece jen těch červených sedmdesát dám. Ale jen proto, že je listopad, a hlavní hrdina má nadčasově odporný knír:) (13.11.2015)

Viděno znovu po mnoha letech v souvislosti se startem nového HBO seriálu. Film hodně vychází z své doby. Osobně mne při opětovném zhlédnutí iritovalo, jak se v něm vlastně "nic" neděje víc než celou první polovinu, jak papundeklově to celé působí a jak zoufale to v závěru negraduje. Pokud ale Westworld beru jako další z řady sedmdesátkových "paranoidních" thrillerů a snahu nějak glosovat jednak skepsi vůči nekontrolovatelnému rozmachu moderních technologií a jednak dobový pocit, že tam "za oponou" někdo určitě nějak tahá za nitky, pak klobouk dolů. Film je vlastně skoro až cyberpunkově vizionářský a ve svých úvahách nad vynořující se inteligencí, neudržitelností kontroly nad složitými soustavami a vizí apokalypsy zrozené v původním nadšení z prorůstání lidstva a strojovosti neskutečně inspirativní věcí. Crichton tu navazuje na své tehdy již napsané knihy a předznamenává ty pozdější. Vlastně opravdu palec nahoru. A navíc mě moc baví ta ironická práce s kovbojským mýtem Yula Brynnera. (11.10.2016)