Recenzie (2)
Převážně rozostřené a rychle kmitající, lehce psychedelicky vyznívající záběry "zahrady dětství" Brakhageovy ženy ve spojení se záběry nedalekého moře - to vše bez jediného zvuku. Neuvěřitelně dlouhé, avšak v kině s ostatními diváky - s možností zřetelně naslouchat jejich trávicím pochodům, každému polknutí a zvuku promítačova upadnutého špendlíku - vskutku interesantní zážitek! ()
Brakhageovy tradičně rozpité, chaoticky roztěkané a fragmentarizované obrazy vytváří ojedinělou, krystalicky čistou, strukturu autorovy filmové sebeprojekce. Vlastní vzpomínky si nekladou za cíl faktografizovat jistou etapu života, naopak, Brakhage z nich vytrhuje jen útržky, jejichž kombinací evokuje stav svého často neklidného nitra. ()