Hoi seung fa

Yonfan je především vizuální režisér, sázející hodně na atmosféru, pocity, než složitou strukturu vyprávění, tady se pokusil o neobvyklou věc, že skočil z případu vraždy japonského turisty Nakamury v Macau rovnou do minulosti, aby vykreslil příběh dvou sociálních pracovnic Chang Mei Ling (Sylvia Chang) a Blanche (Wai Yiu). Beru všechna ta témata jako vykořisťování společností, drogová závislost, bezvýchodnost profese atd. Ale je to zoufale špatně seskládané a táhne se to, dost velkou část filmu to nedává smysl. Pravda závěr (a budu spoilerovat!) je naprostý majstrštyk, když závěrečná sekvence se odehraje velmi krátce bez dlouhých dialogů a výstřel na pozadí napoví divákovi, co se děje v myslích obou žen jak dopadnou. Poté teprve jedou sekvence minulosti, které pomáhají celý příběh podivného ženského přátelství a jedné nostalgické lásky lépe vysvětlit. Mohl to by být perfektní film, ale musela by se změnit výrazně struktura vyprávění, tempo. Sylvia Chang je dokonalá, ať jako 17letá zpěvačka, nebo pozdější sociální pracovnice, patřila vždy k nej herečkám doby. Kostýmy, kamera perfektní, hudba až příliš kýčovitě sladká a nostalgická. Fandím starším filmům, ale tenhle se Yonfanovi nepovedl, přesto se rád podívám na jeho filmografii. (26.02.2017)