Na pokraji slávy

Neobvyklý filmový zážitek, jehož největší devizou jsou strhující scény koncertů, které dovádí diváka až na samou hranici divácké extáze a to nejsem "big fan" rockové hudby. Croweové pojetí příběhu a rocku jakožto umění a kultu je však nesmírně působivé a to i přesto, že tempo filmu je velice kostrbaté. Celý snímek se nese v oparu nostalgické atmosféry 70. let, která mi něco říká i přesto, že jsem se v oné době nenarodil. A to byl dle mého Crowův prioritní záměr. Oslovit široké spektrum publika a ukázat, o čem ta doba byla. A to se povedlo do puntíku. V jeho podání je to záležitost vpravdě znamenitá. (21.01.2006)

"Rockové hvězdy mi unesly syna" říká Frances McDormand svým studentům. A má pravdu. Její synáček infikován dědictvím- deskami s rockovou muzikou - po starší zběhlé sestře odjíždí na turné s kapelou, aby se vrátil jako jiný člověk: bez iluzí o čistotě rockerské filosofie, bez panictví a nakonec i bez článku do novin, pro který to všechno začalo. Perfektní film, nadupaný klasickou i pro film nově složenou muzikou, s vtipným scénářem a dobře obsazenými (a ještě lépe zahranými) rolemi. (10.07.2004)

Srdeční záležitost, na hudbě první pol. 70. let jsem vyrůstal a dodnes ji uctívám jako tu nejlepší muziku všech dob. Crowův nejosobnější (příběh je semiautobiografický, Cameron v 73 skutečně jezdil jako patnáctiletý novinář se skupinami a psal o nich pro Rolling stone, v 75 byl na tour dokonce se samotnými Zeppeliny a-jako perlička- způsob, kterým příjde William o panictví je rovněž inspirovaný Cameronovým prvním sexuálním zážitkem;-) ) a dle mého názoru nejlepší a nejkrásnější film. Jeden herecký koncert střídá druhý (vyzvednout musím především Philipa, Frances a přenádhernou Kate), příběh je protknutý jemným humorem a pocukrovaný hodně slušnými vtípky; co ale nejde opomenout je ten nejlepší písničkový soundtrack, který jsem měl kdy tu čest slyšet. Led Zeppelin,The Who, Jethro Tull, Black, Sabbath, Deep Purple, Iggy Pop, David Bowie, Elton John (Tiny Dancer v autobuse-nemám slov), Simon and Garfunkel, Jimmy Hendrix... je to tam všechno. Pro mě krystalicky čistých 100% Mimochodem, pro fanoušky tohohle díla opravdu silně doporučuju sehnat si dokonalý, téměř tříhodinový Director´s cur, pokud možno na dvoudiskovém DVD plném bonusů ( vystřižené scény-např. celé Stairway to heaven!!!!! ; režisérovy oblíbené alba z toho období ; záběry z natáčení (zakomponované do skvělého klidpu) a mnoho a mnoho dalších vychytávek... Povinost!!! (18.06.2006)

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75% (14.10.2019)

Špičková zábava ! Mladý "novinář" najatý časopisem Rolling Stone doprovází fiktivní kapelu Stillwater na jejich turné po amerických městech roku 1973. Za doprovodné muziky rockových hvězd té doby poznává zákulisí koncertů i života kapel na vrcholu slávy. Cameron Crowe mě opět nezklamal a potvrdil, že (kromě režie :) muzice vážně rozumí a má ji rád. Já jsem zase rád, že jsem tenhle příjemný a vtipný film téměř bez hereckých hvězd, ale o to možná bezprostřednější, konečně viděl :) Také jsem si uvědomil o co nás, kteří jsme ve věku hlavního hrdiny, minulý režim okradl a jak jsme si tuhle krásnou dobu mohli užít - ne jenom shánět tyhle kapely po burzách (i když i to mělo svoje kouzlo :) (08.06.2003)