Martín Fierro

Argentinský národní epos od José Hernándeze jsem, pokud vím, ještě přečíst nestihl, ale tento snímek vskutku obdobný oříšek. Je vidět, že ho točili na konci šedesátých let v Jižní Americe, čímž rozhodně nechci říct, že jde o špatný film, ale technicky je to skutečně film staré školy ze země, kde filmařina v minulosti tolik nefrčela - ve srovnání klidně s americkými či československými klidně i předválečnými filmy to prostě nejde, protože se to vždycky bude potýkat s tím, že i tyto starší jsou po stránce narativu divácky o dost přístupnější, ovšem ty obvykle také neadaptují argentinskou variaci na náš český Máj. Tímto úvodem jsem chtěl jenom omluvit, že i možná proto se mi na to tak dobře nekoukalo, ovšem opět si nemyslím, že by to snímek shazovalo. Jeho klady jsou totiž očividně někde jinde, protože i na tak stařičký (třebaže je ze stejného roku jako třeba náš Spalovač mrtvol) má naprosto excelentní kostýmy a filmařské lokace, nádherná atmosféra jihoamerického venkova se všemi těmi jejich gauchy a exotickými potvorami vařenými v tavernách, herci jsou standardně dobří, děj (zřejmě) kopírující původní lyrický epos je dobrý a splňuje očekávání, a mnoho scén je skutečně vydařených - ať už jde třeba o Cruzovu smrt, střet Martína s Indiánem či závěrečná hra míšeneckého černocha a Martína na kytaru. Martín Fierro je určitě zajímavý i z hlediska jazyka, občas pro mě totiž bylo náročné zvykat si (převážně) na argentinismy a louskat je (huir = juir je trochu lol), občas jsem se cítil jako ten Leonardo DiCaprio meme z filmu Once upon a time in Hollywood, jak ukazuje na obrazovku, vždy když se tam objevila nějaká typická argentinská zvrácenost. Pro zájemce o téma Sudamérica, především pak její kultury, literatury či jazyka bych určitě doporučil, jinak to ale asi není nutné vidět. (03.06.2022)