Mandžuský kandidát

Zákeřnému komunistickému vymývání mozků statečných amerických vojáků černá a bílá barva filmového materiálu evidentně sluší. Ještě kdyby tak tu vcelku zajímavou podívanou poněkud nenarušovalo nepříliš věrohodné konání některých postav, z jejichž dutiny ústní hrdinně vypochodovalo na denní světlo několik skutečných perel, o které by MUDr. Chocholoušek jistě projevil profesní zájem. (10.05.2012)

Upřímně řečeno, čekal jsem víc. Kniha je výborná a film se jí dost věrně drží - je zde samozřejmě řada změn, zjednodušení atd. vyplívající ovšem ze samé podstaty filmové adaptace, protože kniha nikdy nelze převést na plátno kompletně, pokud má být film sledovatelný. Dokonce musím pochválit scénáristův důvtip se kterým si poradil s řadou situací (jež občas trochu připomínají "Hamleta bez Hamleta" Járy Cimrmana). Mé zklamání se tedy týká něčeho jiného: jde o absolutní nevýraznost celého snímku. Herci jsou nudní - jediný kdo opravdu předvádí cosi jako charakterní herectví je Frank Sinatra (který však přece jenom uměl vždy lépe zpívat než hrát, bez urážky). Nejhorší je však režie, kde chybí jakákoliv stopa rafinovanosti - všechny scény prostě působí dojmem, že režisér postavil kameru do kouta, řekl hercům jaké repliky je třeba odříkat, zapnul kameru a šel na panáka. Nevím. Domnívám se, že nebýt atentátu na Kennedyho, tento film se ani zdaleka tak neproslavil. Chcete-li opravdu napínavý a sofistikovaný zážitek, přečtěte si knižní předlohu. (08.04.2005)

Už dlouho se nestalo, že by mě nějaký film z IMDb Top 250 takhle zklamal. Novější remake, jestli se to tak dá nazvat, jsem viděla před pár lety, unešená jsem jím nebyla, dnes už si na něj skoro nepamatuju, takže nemůžu a nebudu srovnávat. Ani starší verze mi ale nebyla po chuti. Pro Američany to asi musí být dost závažný film, ovšem Mandžuský kandidát šel naprosto mimo mě. Na jednu stranu vidím snahu vyprávět o korejské válce trochu jinak, a to tak, že se zaměříme spíše na psychiku bývalých vojáků, na druhou stranu, i přes tyto bohulibé snahy, to byla tak děsná nuda, že mi po hodině připadalo, že se dívám hodiny minimálně tři. Zajímavá je Angela Lansbury, říkala jsem si, jak to dělá, že v necelých čtyřiceti vypadá stejně jako v sedmdesáti... Ale jinak stvořila zapamatování hodnou postavu. (15.06.2012)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Celosvětově divácky úspěšný film. Bez znalosti historických souvislostí a jisté filmové výjimečnosti a neotřelosti tohoto snímku a konečně i vysokého umístění v zahraničních žebříčcích bych tento film asi dost odstřelil - jako černobílé dávno překonané béčko se zápletkou vymývání mozků skupiny amerických vojáků zahraničními komunisty a o paralelních honech na komunisty v 50. letech v USA. Takhle musím jednu hvězdu přidat na průměrné tři (a nevím, zda jsem nepřechválil). Trailer: http://www.csfd.cz/film/17543-mandzusky-kandidat-manchurian-candidate-the/videa/ (18.09.2009)

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)