Popelka

Představa, že by Popelka Šafránková usilovala o tohoto prince, je bizarnější než Zeman na Hradě. No a ten Trávníčkův floutkovský princ by o tuto usmutnělou Popelku taky sotva zakopl. Nicméně její andělské lýtko famózně ozářilo mýtickou scénu nazouvání střevíčku (kdežto Šafránková jako obvykle neukázala nic), navíc je tato Popelka mohem zábavnější, už proto, že jedinými relativně normálními postavami jsou zde macecha a zlé sestry. A Třískův trubadůrský komentář je při vší neumětelnosti nekonečně přijatelnější než Gottova narcistní árie. Kdo tedy dostane oskara? Milující tatík, který si nikdy nevšiml, že jeho milovaná dceruška je v jeho domě šikanována? Popelka, která na svých 17 let vypadá hodně zachovale, celé dny se zasněně melancholicky plouží po dvorku s koštětem, rozmlouvá se solničkou a poté, co se do ní beznadějně zamiluje zřejmě pedofilní princ, stále zpívá to svoje „proč mě nikdo nemá rád“? Mluvící holub, přilepený k parapetu pokaždé na témže místě a ve stejné pozici? Nebo jeho parťáci, kteří místo aby třídili, všechna zrníčka evidentně požírají a už roztříděné přitom míchají? Nebo snad nejdřevěnější princ všech dob a kontinentů, nehrající, zato zpívající a bohužel mluvící Štědroň, který nejdřív toká stejně retardovaně a regresivně (a tak i vypadá) jako nadržený kulturista v Džusovém románu, aby pak zdráhající se Popelce surovým chvatem zabránil v odchodu? Či jeho královský tatík, který po smrti královny zjevně vytvořil queer tandem se svým komorníkem, což ovšem onomu veselému staříkovi nebrání vyhrožovat mu popravou? Trubadůr Tříska, nemluvící, prý zpívající, který sice efektně tříská do nástroje, ale ani se nesnaží ve stále stejných slokách předstírat zhruba podobně hmatané akordy? And the winner is... Jim Čert: „Proč nemáme kořalku, proč nepijem v práci, proč už nejsme vožralí, to je to, co nás trápí... Tak to vidíš vedení, jak jsme to dopadli, plácáme se Transportou a jsme celí zvadlí.“ (25.01.2015)

Moje nejoblíbenější hrané zpracování Popelky. A aby ne! V úvodu Jan Tříska, na to Dana Medřická v roli zlé macechy (výborná), dvě nevlastní sestry - kdy si tuto roli Dana Hlaváčová pak střihla ještě jednou, krásný princ a roztomilá Popelka. Z šatů na ples jsem vždycky byla okouzlená (a vážně se bála, že je nestihne schovat do truhlice, když už blízko klapal kočár). A jako bonus moc pěkné písničky. (27.04.2012)

Docela odlišné zpracování než je u Tří oříšků, kterou zná většina populace. Rozhodně je tahle verze smutnější a vážnější, což se mi velice líbilo. Je také víc muzikálovější i když melodie jsou celkem 4 a opakují se, ale písničky jsou to pěkné. Trochu zamrzí černobílé zpracování, protože tolik nevynikne krása jednotlivých šatů, ale co se dá dělat je to dost stará pohádka. Hodnocení: 85/100. (01.03.2015)

I když Mistr Tříska neumí nijak světoborně zpívat, jako vypravěčský bard působil parádně. Pro mě úplně neznámá verze Popelky ovšem trpí hned několika nešvary - jednak postrádám nějaké odlehčující proložení plesů (3. ples je už vyložená nuda), Štědroň jako princ Mojmír je brutální prkno a vykulená slečna popelavá mi svým teen hláskem způsobovala stavy tlakové beztíže. Ani písničky mě nenadchly (krom Třískovy melodie). Za podívání tahle verze určitě stojí, nicméně klasické verzi nesahá ani po střevíček. (29.08.2010)

Nejkrásnější zfilmování Popelky, jaké jsem kdy viděla. Krásné písničky, které si člověk musí donekonečna prozpěvovat, černobílé kouzlo, komediální herecké výkony, nádherný pár prince Mojmíra a roztomilé mladičké Popelky Evy Hruškové a český humor, jež se objevuje pouze a jen v našich pohádkách. Není nic úžasnějšího než: "Poslušně hlásíme, neznámá cizinka dosud nepřišla!" a následné: "Už je v sále hlupáci!" Pohádka, která mě provázela v dětství a dnes mě neuvěřitelně pobaví, rozesměje a při všech těch vzpomínkách i rozpláče. Nutno podotknout, že na konci, kdy sestry prohlásí: "No matko, co křičíte?", exceluje Medřická: "VY HUSY!!!" (23.03.2012)