Popelka

Klasická černobílá Popelka, která u mě nemá na Tři oříšky ale i tak dávám 4 puntíky. Popelka Evy Hruškové je roztomilá a sympatická, Jiří Štědroň bohužel není tak charismatický, jak by měl princ být. Ale moc se mi líbil Jan Tříska (proč jeho neudělaly princem?) a macecha Dana Medřická. Písničky byli, až na ty Třískovi, trochu nudné. (18.11.2011)

Autorem textů písní je Ivo Fischer. Zajímavostí je, že ve zpěvnících případně na stránkách věnovaných hudbě můžete nalézt více slok než zazní ve filmu. Na dotaz v archivu ČT jak k tomu mohlo dojít mi sdělili: Lze předpokládat, že také v případě písně "Popelka" došlo k jevu, se kterým se můžete setkat u mnoha dalších českých děl - filmová skladba se stane oblíbenou a vlivem lidové tvořivosti se k ní přidá ještě několik dalších veršů nebo slov, které se pak šíří dál. Zatímco věkový rozdíl mezi popelkou (Hrušková) a princem (Štědroň) byl přijatelných 10 let, tak výškový se nedal přehlédnout, byl téměř půl metru, proto se používali různé finty kdy se Hrušková podkládala různými praktikábly, nebo se naopak musel Štědroň shýbat či klekat. Film nezačínal natáčením ale hlasovou zkouškou zda k sobě budou hlasy Štědroně a Hruškové v duetech ladit, kdyby ne, byla připravena varianta že by její hudební party byly přezpívány někým jiným.Písničky se dlouho zkoušeli, pak byly nahrány a teprve poté se započalo s natáčením filmu. (18.03.2012)

Téhle pohádce strašlivě moc ubližuje casting. Princ je po lobotomii, Popelka má také jen jeden výraz (a subjektivně viděno je "slovansky" škaredá). Škoda že Tříska jen zpívá, měl být v hlavní roli. Takhle to ani Medřická či Pešek s Benešem nezachrání. (29.12.2023)

Představa, že by Popelka Šafránková usilovala o tohoto prince, je bizarnější než Zeman na Hradě. No a ten Trávníčkův floutkovský princ by o tuto usmutnělou Popelku taky sotva zakopl. Nicméně její andělské lýtko famózně ozářilo mýtickou scénu nazouvání střevíčku (kdežto Šafránková jako obvykle neukázala nic), navíc je tato Popelka mohem zábavnější, už proto, že jedinými relativně normálními postavami jsou zde macecha a zlé sestry. A Třískův trubadůrský komentář je při vší neumětelnosti nekonečně přijatelnější než Gottova narcistní árie. Kdo tedy dostane oskara? Milující tatík, který si nikdy nevšiml, že jeho milovaná dceruška je v jeho domě šikanována? Popelka, která na svých 17 let vypadá hodně zachovale, celé dny se zasněně melancholicky plouží po dvorku s koštětem, rozmlouvá se solničkou a poté, co se do ní beznadějně zamiluje zřejmě pedofilní princ, stále zpívá to svoje „proč mě nikdo nemá rád“? Mluvící holub, přilepený k parapetu pokaždé na témže místě a ve stejné pozici? Nebo jeho parťáci, kteří místo aby třídili, všechna zrníčka evidentně požírají a už roztříděné přitom míchají? Nebo snad nejdřevěnější princ všech dob a kontinentů, nehrající, zato zpívající a bohužel mluvící Štědroň, který nejdřív toká stejně retardovaně a regresivně (a tak i vypadá) jako nadržený kulturista v Džusovém románu, aby pak zdráhající se Popelce surovým chvatem zabránil v odchodu? Či jeho královský tatík, který po smrti královny zjevně vytvořil queer tandem se svým komorníkem, což ovšem onomu veselému staříkovi nebrání vyhrožovat mu popravou? Trubadůr Tříska, nemluvící, prý zpívající, který sice efektně tříská do nástroje, ale ani se nesnaží ve stále stejných slokách předstírat zhruba podobně hmatané akordy? And the winner is... Jim Čert: „Proč nemáme kořalku, proč nepijem v práci, proč už nejsme vožralí, to je to, co nás trápí... Tak to vidíš vedení, jak jsme to dopadli, plácáme se Transportou a jsme celí zvadlí.“ (25.01.2015)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)