Hlavu hore

Nemůžu si pomoct, ale kdyby to končilo jinak, asi tomu dám víc, ale takhle mi to přijde, že film maluje něco, co není úplně realistické. Možná by tak lidský osud, alespoň v tomhle podání, skutečně mohl dopadnout. Představitel hlavní role, Rod Paradot, se ale své role chopil skvěle a vykreslil ji skutečně dobře ve všech rovinách. (07.08.2017)

Taká priemerná sociálna dráma, ktorá síce trefne poukazuje na problém delikvencie mladistvých a jej príčin, avšak robí to dosť neohrabaným a ťažkopádnym spôsobom. Dejové striedanie typu, že chalan spraví niečo zlé, sudkyňa ho napomenie a ide sa ďalej, už po hodine začne byť nudné a navyše hlavný herec podal síce skvelý výkon, avšak jeho výstrelky už začali byť po čase otravné. Mohlo sa z toho vypracovať niečo solídnejšie, takto je to len priemer, ktorý len zapadne prachom. 55 % (26.09.2017)

Film, který má na čem stavět - silné téma, skvělý hlavní herec, možnost procedurálně zobrazit systém péče o problémové mladistvé - ale nemá dostatek schopností posunout se nad pouhou empatii a nedostatek názoru, který supluje příznaková a velmi těžkopádná volba klasické hudby (bohužel, tohle není Kluk na kole). Bercot rozhodně nechybí zaujetí a cit v práci s herci, bohužel ji chybí schopnost vystavět tenhle portrét jednoho sociopata naléhavě, dynamicky a se schopností vyvést diváka z komfortní zóny... Výsledkem je tak pouze celkem slušné sociální drama. [Cannes 2015] (14.05.2015)

Mladík hrá výborne, je funkčnou niťou rozprávania. Ale k čomu to? Až ku koncu film prestane byť zdĺhavým, tuctovým a monotónnym sledovaním opakovaných výstrelkov teenagerského rebela a jeho následných pohovorov na koberčeku u pani súdkyni Denevue. A to v divákovi nevzbudí ani náznak záujmu o postavy či akéhokoľvek filmového zážitku. Až ku koncu sa v ňom začne diať aspoň niečo, s čím by ale premyslenejší film prišiel po prvej polhodine a použil to ako schodík k rozohraniu uspokojivej drámy. (27.04.2016)

Jestli bude v pondělí Mikuláš zohledňovat povedenost mého výběru filmů na FFF, tak budu rád, když dostanu aspoň slupku od brambor. Ono teda jestli se zaměří i na ty ostatní věci, už ho do konce života ani neuvidím, ale to sem nepatří. "Hlavu vzhůru!" jsem si říkal už asi po půl hodině, když mi brada prvně klesla na bradavky (bohužel moje). Po hodině jsem dostal čupr nápad podepřít si hlavu sedačkou před sebou, díky tomu mi neujelo poslední metro, protože jinak by mě v sále budila až uklízečka druhý den ráno. Frantíky jsem měl vždycky rád za to, jak hravě dokáží vyprávět příběhy každodennosti. Tohle je ale jenom kolovrátek monotónosti připomínající zaseklou desku, která navíc končí přesně tak, jak si myslíte už dole na pokladně. Za Pepince žhavý aspirant na titul nejzbytečnější film roku. (03.12.2016)