Otvor oči

Můj problém je, že se mi Noriega ani trochu nelíbí, a tak se škodolibostí sobě vlastní přiznávám, že byl přitažlivější se zajímavě znetvořeným obličejem. Celý film ukazuje divákovi dvojí tvář, reprezentantem je scéna, v níž César zvrací a na temeni má masku svého druhého (nebo třetího?) já. Nic není tím, čím se zdálo být. Vše se mění a prolíná. Amenábar splétá pavučinu salt mortale kolem Césara tak umně, že zapomínám, jak moc je mi pohled na Noriegu nepříjemný. (08.09.2023)

Amenábar rozprestiera svoje krídla, a ukazuje nám svoje filmárske umenie skrze jeho psycho scenár a citom vybraných hlavných predstaviteľov. Všetko funguje neskutočne intenzívne, má to umelecký šmrnc, herci hrajú na hranici svojich možností. Avšak v eufórii vytvoriť niečo výnimočné, scenár zakulhává v prirodzenej logickosti a ku koncu sa stáva na moje gusto až príliž nejasným. Ps: Penélope je bohyňou i tu, nielen v mytológií... (23.10.2010)

Hodně povedená sonda do lidské duše! Atmosféra hustá tak, že by se skrz ní neprokrájel ani Rákosníček se speciálním švýcarským nožem (za neuvěřitelně nízkou cenu samozřejmě). Místy jsem byl vyděšen, jindy zase unesen (ať už krásou Penélope Cruz či dokonalým projevem trpícího člověka), ale neustále ve mně stoupala zvědavost a touha po závěrečném "tak si pojďme konečně říct, jak to všechno vlastně bylo". A v tom je právě ten největší problém. On totiž závěr obrací všechna má předešlá slova na blábol mírně vyšinutého jedince a jde si svojí cestou a za svým vlastním cílem, kterému ale bohužel chybí pevné základy. Ty byly vybudovány pro grandiózní finále v jiném žánru, než nakonec režisér a scénaristé vybrali. Jaká škoda! Jinak totiž tenhle snímek nemá chybu. [červen 2006] (01.07.2006)

Tenhle film byl předlohou pro "Vanilkové nebe", a mě při jeho sledování překvapilo, jak moc doslovným remakem Vanilkové nebe je. Film má působivou atmosféru, a oproti svému nástupci disponuje jedním velkým kladem - lepším hercem v hlavní roli ( Cruise je už přece jen moc starý:). Vanilkové nebe má oproti tomu lepší soundtrack, přece jen ti Sigur Rós v závěrečné scéně mi tu chyběli. (ale to je jen taková moje úchylka:) (30.03.2004)

Že je toto predchodca amerického Vanilla Sky som zistila, až tesne predtým, ako som si Abre los ojos išla pustiť. Na americkom remaku som bola vtedy v tom 2002 v kine. Myslela som si, že ma tento film až tak nebude baviť, ale opak je pravdou. Asi aj preto, že 13 rokov je dlhá doba a ja som zabudla o čom konkrétne film bol. V podstate sa sama sebe nečudujem, lebo bola to riadna mela ... prítomnosť, budúcnosť, sen, realita. Oba filmy sú skvelé. Alejandro je naozaj výborný, na svojich 25 rokov vymyslel a natočil skvelú vec, klobúk dole. (09.09.2015)