Othon

Adaptace klasicistního dramatu Othon od Pierra Corneille vypráví příběh intrik na císařském dvoře antického Říma. Děj je vystavěn okolo zákulisního boje o nástupnictví po stárnoucím císaři Galbovi, o jehož místo soupeří nejen triumvirát jeho nejbližších a zdánlivě loajálních důvěrníků, ale i mladý a ambiciózní Othon. Zápletka se komplikuje vnesením sňatkové politiky do samotné mocenské hry, jelikož lepší pozice pro získání následnictví se zmocní ten, kdo získá ruku císařovy dcery Camilly. Othon je tak nucen volit mezi politikou a láskou, protože jeho srdce již patří Plautině, dceři jednoho z triumvirů. Film staví na formální jednoduchosti a výrazovému purismu, dávajících nezvykle velký prostor originální předloze. Statická kamera či absence filmové hudby koncentrují divákovu pozornost na samotný Corneillův text, jehož účinek je ještě zvýrazněn stylizovaným vedením herců, kteří byli nuceni maximálně upozadit afektivní stránku svého projevu ve prospěch rétorických kvalit přednesu svého partu. Jean-Marie Straub s Danièle Huillet navíc zvolili pro natáčení samotný Řím, avšak v jeho nemaskovaně moderní podobě, díky čemuž se z klasické zápletky zároveň stává aktualizovaná výpověď o povaze moci, lásky a dějin. (Dionysos)