Othon
-
Die Augen wollen sich nicht zu jeder Zeit schließen oder Vielleicht eines Tages wird Rom sich erlauben seinerseits zu wählen
(viac)
Die Augen wollen sich nicht zu jeder Zeit schließen oder Vielleicht eines Tages wird Rom sich erlauben seinerseits zu wählen
Othon
Eyes Do Not Want to Close at All Times, or, Perhaps One Day Rome Will Allow Herself to Choose in Her Turn
Kamera:
Ugo PicconeObsahy(1)
Adaptace klasicistního dramatu Othon od Pierra Corneille vypráví příběh intrik na císařském dvoře antického Říma. Děj je vystavěn okolo zákulisního boje o nástupnictví po stárnoucím císaři Galbovi, o jehož místo soupeří nejen triumvirát jeho nejbližších a zdánlivě loajálních důvěrníků, ale i mladý a ambiciózní Othon. Zápletka se komplikuje vnesením sňatkové politiky do samotné mocenské hry, jelikož lepší pozice pro získání následnictví se zmocní ten, kdo získá ruku císařovy dcery Camilly. Othon je tak nucen volit mezi politikou a láskou, protože jeho srdce již patří Plautině, dceři jednoho z triumvirů. Film staví na formální jednoduchosti a výrazovému purismu, dávajících nezvykle velký prostor originální předloze. Statická kamera či absence filmové hudby koncentrují divákovu pozornost na samotný Corneillův text, jehož účinek je ještě zvýrazněn stylizovaným vedením herců, kteří byli nuceni maximálně upozadit afektivní stránku svého projevu ve prospěch rétorických kvalit přednesu svého partu. Jean-Marie Straub s Danièle Huillet navíc zvolili pro natáčení samotný Řím, avšak v jeho nemaskovaně moderní podobě, díky čemuž se z klasické zápletky zároveň stává aktualizovaná výpověď o povaze moci, lásky a dějin. (Dionysos)
(viac)Recenzie (1)
(Celý originální název filmu: "Les Yeux ne veulent pas en tout temps se fermer, ou Peut-être qu'un jour Rome se permettra de choisir à son tour.") Dalo by se možná namítnout, že film je svým pojetím nefilmový - vskutku, hlavním dojmem ze sledování pro mě zůstává autorská "rozkoš z textu". Věrnost původnímu baroknímu textu Straub/ Huilletová dodrželi hned nadvakrát: originalita v použitém jazyce (francouzština) je podepřena originalitou prostoru, o němž se referuje a jenž je dějištěm - Římem. A i v tom se ukazuje talentovanost (nebo spíše originalita...) režisérského dua, totiž, že tuto historicky věrnou originalitu rozbíjí zcizovákem moderního světa, tvořícího zároveň pozadí pro zpodobňovaný děj a zároveň možný symbolický střed, k němuž může i nemusí divák vztahovat tuto sondu do mechanismu politiky a citů. Ale film ostatně ani není tak nefilmový: povětšinou statická kamera, zaměřená na stopování minimalistického projevu herců a ulehčující vnímání dramatického jazyka, občas vykouzlí čarovnou kompozici či režiséři vzácně přistoupí ke kamerové jízdě - o to větší však z nich má pak divák rozkoš. ()
Galéria (1)
Fotka © Capricci Films
