Janghwa, hongryeon

Je to dosť dobrý hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o dievčati, ktoré je práve prepustené z psychiatrickej liečebne domov, kde ju okrem milovanej sestry čaká aj macocha, ktorú nenávidí a otec, o ktorého už tiež nestojí, ale aj tak sa aspoň kvôli sestre snaží žiť doma čo najpokojnejšie, no začne sa jej zjavovať matka a postupne sa začne ukazovať, že nie všetko je skutočne tak, ako vyzerá. Spracovanie je na tom viac než dobre, toto nie je žiadny klasický jednoduchý priamočiary horor, kde všetko ide tak ako má, film má pomalšie tempo, za čo môže aj to, že sa prakticky celý odohráva na jednom mieste, ale to vôbec neprekáža, všetky postavy majú svoj potrebný priestor a dej je výborne premyslený a záverečná fáza sa už vyvinie dosť nečakaným smerom, ale nesnaží sa zbytočne šokovať, pôsobí to celkom prirodzene. Ale je tu dôležité premýšľať po celý čas, len čakanie na pointu tu divákovi určite nepomôže. Samotných hororových scén tu až tak moc nie je a ani sa nesnažia pôsobiť nejak zvlášť desivo, postavám pri nich nejde o život, ale sú dobre podané a svoje čaro určite majú, či už scéna v kuchyni alebo v posteli. A páči sa mi aj celková atmosféra. Herecké obsadenie je výborné, stojí hlavne na dievčenských postavách, perfektná Im Su-jeong, nesklame ani Mun Geun-Yeong, výborná Yeom Jeong-a ako macocha a o nikoho iného tu už moc nejde, otec je už skôr len do počtu. Réžia a technická stránka sú výborné, Kim Ji-un zvláda každý žáner prvotriedne a to vidno aj pri tejto rodinnej ducharine, film ma zaujímavú kameru, slušný vizuál, tu som maximálne spokojný. A tale of two sisters je originálny a inteligentný horor, pri ktorom skutočne treba premýšľať, takže kto má tento typ rád tu nemá čo stratiť. 78% (04.05.2012)

Tak takhle. Já už jsem nějaký korejský filmy viděl. Tím pádem jsem nečekal, že by to bylo normální, nebo že bych byl schopen rozeznávat postavy podle obličejů, natož jmen (Sujú? Sunmá? Kun-yeon?). Já u těch hereček vlastně nejen nejsem schopnej odhadnout, kolik jim je (rozsah "někde mezi 15 a 45"), ale ani jestli jsou hezký, ošklivý nebo průměrný. Tady to je ještě vylepšený tím, že je totálně nejasný, jestli se ty věci na plátně doopravdy dějou, nebo jestli se někomu zdají. K tomu navíc není zjevný komu. No a do tohohle bordelu režisér nechává každěj záběr na tapetu nebo kohoutek od vany aspoň minutu a půl. Což je poprvé i podruhý docela napínavý, ale pak už mě to dost sralo. V podstatě jsem to dokoukával hlavně proto, abych aspoň trochu pochopil, o čem to teda bylo. A i na to jsem si musel ten konec pustit dvakrát a přečíst si na intermetu vysvětlení. Upřímně nemůžu říct, že by to byl špatnej film, jenom byl divnej jinak, než jsem zvyklej. (07.07.2020)

Film Janghwa, Hongryeon vam bud sedne, anebo vas mine. Ja jsem teda ten druhy pripad. Prvni cast filmu se sice vlece, ale slibuje skvelou naslednou podivanou. Bohuzel - ta se nekona. Vsechno je zmatena, ukazuje se, ze to, co byla pravda, pravdou vlastne neni. Ok, dala by se skousnout pomatenost te druhe casti. Co vsak se skousnout neda je zaverecna radoby pointa, ktera ma dat filmu smysl. Nedala. Film Janghwa, Hongryeon si hraje na neco, cim neni. Snazi se byt tajemny, zahadny a ducharsky. Pro me zustava spis zahadou, do ktere se uz nechci poustet znovu. (11.07.2011)

Tento film ma zas tak nebavil a to asi aj preto, že podobná pointa je aj v remaku z roku 2009. Bolo tu viacero nezmyslov, hlavne tvorcovia silou mocou chceli čo najdlhšie zahmlievať to, kam sa film bude uberať a tak sa dopustili viacerých hlupych scén. Filmu nemôžem uprieť dramatickosť a vypätejších situácii je tu tiež viacero. Kamera bola tajomná a mala aj moje sympatie. Keby som tento film videl pred remakom, som nadšený, ale takto je u mňa nanajvýš priemer. (05.09.2015)

Tak tohle byla obrovská zatěžkávací zkouška pro můj zvyk nevypínat (prý) dobré snímky kvůli irelevantnímu pocitu nudy. Někdy se to vyplatí, někdy ne. Tentokrát jsem bohužel zalitoval, neboť mě Janghwa, Hongryeon neuspokojil v žádném ohledu. Mně nevadí spletité filmy, pokud je spletitý i jejich děj, ale opravdu nemám rád prosté blbosti, které se snaží udělat sami sebe zajímavými pomocí netradičních a téměř nerozluštitelných narativních postupů. To pak totiž není genialita, ale póza. Zklamání, to se mi ten jednoduchý prostinký americký remake líbil víc. (24.08.2009)