Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Nádherné obrazy velice barvitého světa Japonska v paralelním vesmíru by se v případě Beyond the Clouds daly sledovat bez dialogů a za použití méně kýčovité hudby (až moc přemlsán soundtrackem z Ghost in the Shell). A bylo by to možná lepší. Krásný příklad toho, jak vypravěčské neumětelství a nedotaženost příběhu kazí plnohodnotný zážitek z filmu. Jsem nasrán, ale vizuálně omámen. (20.10.2013)

Příběh není až zas tak nějak moc zajímavý. Je to nejsalbší stránka filmu a tím ho trochu sráží. Co ovšem film neuvěřitelně vyzdvihuje je krásné zpracování. Ve filmu je obrovské množství detailně prokreslených a nádherných obrázků a je to právě ono zpracování, které mě donutilo dát 4*. Jinak se film pohybuje na hranici kýče. (27.11.2005)

Romantické sci-fi nás zavádí do rozděleného Japonska, kde tři přátelé - dva chlapci a jedna dívka se snaží přeletět hranici mezi oběma státy a poznat tajemství vysoké věže na druhé straně zátoky. Jejich cesty se ale rozdělí a oni se potkají až za tři roky. To už z nich jsou ale úplně jiní lidé... Tohle je v kostce příběh prvního Shinkaova celovečeráku. Potlačení sci-fi elementu na úkor vykreslení vztahů mezi hlavními postavami filmu jedině prospělo a my si tak můžeme vychutnat příběh krásný jako oblaka, jehož kresba je elegantní jako věž za těmi oblaky. (11.06.2005)

Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " (01.05.2013)

Na niektoré filmy musí mať človek náladu, pretože inak nepôsobia tak, ako by mali. Shinkai je melancholický, hudbou, farebným ladením, výberom témy, jednotlivými zábermi, no moja najväčšia výčitka smeruje k tomu, že je melancholický stále rovnako. Rozoberá tému odcudzenia, dookola a dookola, používa podobné (ak nie úplne identické) zábery v mnohých svojich filmoch. Balansovanie na hrane medzi gýčom a sentimentom mu tu už nevychádza. Ale ak bude Beyond the Clouds prvý film, ktorý si od Shinkaia pustíte, rozhodne nebudete sklamaní - totiž to čo robí, robí precízne. Ak však máte zmapovanú kompletnú jeho tvorbu, nemôže vás v ničom prekvapiť. Dúfajme však, že jeho ďalší film už nebude o školákoch a ich vzájomnom odcudzení. (18.10.2008)