Nemý film

Výborná - OPRAVDOVÁ! - taškařice, lavírující mezi parodií a oslavou na tehdy tak zhruba půlstoletí mrtvé téma němé grotesky... Mel LeGrace (no ten, co s ním pití už fajn nezachází, ale jinak je s ním legrace ;-) s kumpány k pohledání hledají hvězdy pro svůj němý trhák a v patách mají konkurenci od Urvala&Schramsta, zažívají >žertovné scénky< jako vystřižené ze starých >gagsterek< a spějí do velkého finále, kdy zachrání před protivnými zloduchy jedinou koupí svého mouví a vše je zase hepí end... Tenhle film asi nepobaví každého a je třeba i značná míra tolerance k některým (hlucho-němým :o)) místům v ději, leč i jako jakýsi doklad o Hollywoodu první poloviny sedumdesátých let (kdy navíc ještě bylo možné natočit takovýto absurdní film - a myslím, že na téhle ptákovině asi lišáci Foxové moc nevydělali ;-) je to poučné a nakonec lze občas se i smát až k popukání výborně vypointovaným gagům zúčastněných, mistra Feldmana s jeho nenapodobitelným kukučem a mimikou obzvláště... :-))) - - - P.S. No a jinak "Holly Toledo!"... (neboli Kruci Písek! - to dá rozum nééé? ;-)))) (02.10.2006)

Žasnem nad tým, do akých najmenších detailov a podrobností dokázal Mel Brooks odpozorovať, dôsledne zachytiť a navrch sparodovať typické znaky nemej grotesky. Čo sa na prvý pohľad javí ako relatívne povrchný a miestami trápny pokus o nápodobu zašlej éry, je v skutočnosti nesmierne sofistikovaným mnohovrstevnatým tvarom, experimentom, satirou, dokumentom doby a metafilmom v jednom. Netrvá dlho, než si uvedomíme, že príbeh o trojici extravagantných kamarátov natáčajúcich v 70. rokoch nemý film je príbehom vzniku filmu samotného. V duchu nemej grotesky je však dejová konštrukcia tvorená sledom jednotlivých gagov a scénok (v ktorých sa tradične popierajú fyzikálne zákony), tu lepších, tu slabších. Kolísavú kvalitatívnu tendenciu možno pripísať schopnostiam režiséra, no len ťažko to možno filmu vyčítať. Vďaka tomu totiž vyniknú tie skutočne vydarené vtipy a zároveň tým omnoho presnejšie a uveriteľnejšie vystihuje hlavný prúd produkcie grotesiek, ktorý trpel rovnakými neduhmi - možno to teda rovnako vnímať i ako premyslený zámer a skutočnú trápnosť môže filmu pripisovať len divák s malými poznatkami o tejto ére. Množstvo scénok taktiež odkazuje ku svojim proťajškom v nemom filme; naháňačka na invalidných vozíkoch (ktorá obsahuje taktiež referenciu na Bena Hura) pripomenie legendárnych "keystoneských policajtov" a scéna, v ktorej sa všetci ponúknu zapáliť Anne Bancroft cigaretu je totožná so scénou v závere Der Letzte Mann F.W. Murnaua. Film taktiež zdarilo reflektuje veľké pohyby a zmeny v Hollywoode. Od počiatkov štúdiového systému 20. rokov, cez pády a návraty veľkých persón, hviezdny systém 30. a 40. rokov a novú vlnu, oživujúcu kinematografiu konca 50. a 60. rokov, pohltenie Paramount Pictures v roku 1966 spoločnosťou Gulf & Western (vo filme Engulf & Devour) až po vrcholnú éru zvukového filmu 70. rokov, vtedajšie celebrity, trendy a spoločenskú uvoľnenosť. Mel Brooks zachádza v intertextualite ešte omnoho ďalej, keď parafrázuje a odkazuje na známe motto MGM, alebo svoje vlastné filmy (nemožno si nevšimnúť plagátu na Young Frankenstein) a do toho vnáša autobiografické motívy. Fakt, že si vďaka šialenému tempu grotesiek a "screwball comedies" udržuje i pri takom enormnom množstve línií a odrobiniek prehľadnosť, je známkou precíznej dramaturgie a sústredenej réžie, ktorá presne vie, čo a ako chce týmto filmom povedať. Od 5-hviezdičkového hodnotenia ma delí len domnienka, že si napriek všetkému mohol dať Mel Brooks na vyrovnanosti záležať väčšmi, tak, ako tí skutoční majstri nemých komédií. 85% (18.01.2015)

Proč film o tom, jak se někdo pokouší natočit němý film, musel být nutně němý? Upřímně tu žádnou přidanou hodnotu nevidím, právě naopak. Formát němého filmu, konkrétně grotesky, odhaluje limity Brookse jako akčního režiséra (groteska je hlavně o akci); jeho pohybovější scény trpí zoufalou absencí rytmu. Němost filmu má být asi omluvou i pro přehrávané grimasy, ruchové polopatismy a podivně selektivní soundtrack, který často nechává scény v trapném tichu. Jinak je NĚMÝ FILM typická brooksovka, včetně nezbytných vulgarit a parodických odkazů, která bohužel doplácí na nedobrou realizaci a často křečovitý humor. Dvě hvězdy nedám jen proto, abych nebyl za asociála:) (04.10.2006)

Studio VELKOFILM (Motto: UMĚNÍ PRO PENÍZE) uvádí film Němý film, který se zdá v 70. letech naprosto šílený a nikdo takřka nechápe proč točit němý film, když je tato éra nenávratně pryč. Sám Brooks toto pojal velice originálně a natočil film o tom jak natočit film takový jaký on opravdu natočil. Dlouho jsem se nesetkal s takovou originalitou a neméně dlouhou dobu jsem čekal až budu mít možnost vidět toto Brooksovo dílo a byl jsem opravdu velmi potěšen. Přesně jeho humor a propojení mezi realitou a smyšlenkou je naprosto geniální a málo kdy se s tímto setkávám. Ale jasné je, že on bude tímto originální a díky tomu si ho navždy zapamatuju ať už s kterýmkoliv jeho filmem...a extra s tímto. --- Ať žijou boháči. Chudoba je na prd (02.10.2006)

Ne vždy je výsledný produkt adekvátní nápadu a odvaze, s níž se pustíte do jeho realizace. Natočit v 70. letech barevnou němou komedii lze vnímat jako milou provokaci, obsazení několika největších hvězd té doby (Paul Newman, Burt Reynolds, Liza Minnelli) jako vydařený vtip, absenci alespoň trochu ucelené dějové linie pak jako podraz na diváky. Film, reflektující v druhé rovině pozření velkých studií klasického Hollywoodu nadnárodními konglomeráty, je sledem skečů (často snímaných "postaru" statickou kamerou), jež s větší či menší nápaditostí odkazují především k němým groteskám. Jak už tomu u Brookse bývá, některé gagy jsou podařené, jiné trapné. Totéž dnes platí také o spoustě grotesek, zvolená forma tím pádem funguje zejména jako omluva režisérova sklonu k nestydaté dětinskosti. Cameo Marcela Marceaua a honička na kolečkových křeslech patří k vrcholům komedie jinak spíše úsměvné než směšné. 80% (02.10.2006)