Old Boy

Asijský zázrak, který mě nezasáhl. Hudební doprovod sice nemá chybu, ale po vizuální stránce se i tolik vychvalované scény dostávají na hranici šedého průměru. Jestli je něco geniální, je to pointa, škoda, že hned po ní zase režisér Park "přidá krev" a na cestě ke gradaci mě znovu ztratí. Chápu všechny, kteří se nechali dojmout poslední minutou nebo strhnout filmem jako celkem. Chápu je, ale nikdy k nim patřit nebudu. (29.12.2005)

Čím dál více se utvrzuji ve své myšlence, že současná nejlepší světová filmová tvorba pochází z Asie - co film, to klenot. A Old Boy je jen další kousek do výtečné asijské kinematografie. A kousek je to parádní. Asi takhle nějak si totiž představuji očistec; téměř nikdy není vidět krev, přesto je Old Boy jedním z nejbrutálnějších a nejkrutějších filmů, co jsem kdy viděla. Skutečnou bolest totiž nepůsobí fyzické utrpení hlavního hrdiny Oh Dä-su, ale slova - ať už jeho nebo věznitele U-džina. Režisér Chan-wook Park buduje drsnou atmosféru od prvních titulků a všichni herci mu svými perfektními výkony pomáhají tvořit dokonalý celek. Vyzdvyhnout musím ještě hudbu, která se směle může měřit například s vždy tolik opěvovanými soundtracky Quentina Tarantina. (22.05.2005)

Není nic blbějšího, než když člověk trefí pointu na začátku filmu (tím nemyslím "proč uvězněn", ale vztah hlavních hrdinů). Od vyřčení věty „Neznáme se?“ jsem měl bohužel jasno a finále mě tak nechalo chladným, protože ten nejsilnější trumf děje jsem již stihl vstřebat během filmu. To je nicméně čistě můj problém. Coby celek mi přišel Oldboy zbytečně emocionálně odtažitý, vizuál nadprůměrný, ale nijak výjimečný (měl jsem pocit, jako by se Park snažil skloubit Finchera s Leterrierem) a komplikovaná střihová skladba se mi zdála krapet samoúčelná (Joe Wright a Alejandro González Iñárritu jsou jednoznačně šikovnější v „matení“ dějovými střihy). Příběh je poměrně zajímavý (a líbí se mi pochybná moralita), nicméně jeho způsob podání mě neoslovil. Nemám problém s asijským stylem podání, Oldboy mě ale nestrhl. Zůstal jsem v jeho vesmíru nezúčastněným divákem. Jak řekl ďábelský Al Pacino ve snímku Ďáblův advokát „Je to šprýmař. Obdaří člověka instinkty. A co udělá pak? Čistě pro pobavení, jako na soukromé kosmické grotesce, stanoví pravidla, která je potlačují. Podívej se, ale nesahej. Sáhni si, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej.“ Přesně tak jsem se cítil při sledování Oldboye. (06.12.2008)

„Směj se a svět se bude smát s tebou. Plač a budeš plakat sám“ Oldboy býval v době svého vzniku (a většinou lidmi, kteří jej neviděli) přirovnáván k Pulp Fiction a úplně zcestné přirovnání to není. Minimálně v rovině „dopadové“. Přímočarý příběh, brutální násilí, černý humor. Napoprvé zábava od začátku do konce, ve které se budete jenom občas ztrácet. Napodruhé zábava, nad kterou budete hodně přemýšlet a ke které se možná ještě někdy vrátíte, ale už jenom a právě kvůli té zábavě. Jedním slovem kult. Oldboy je samozřejmě komplikovanějším filmem než Pulp Fiction, nese obecně poplatnější myšlenku (resp. nese nějakou myšlenku), má pevnou dramatickou kostru, na jejímž konci čeká kýžená katarze, která (a to především) není dílem náhody, ale dosazením posledního dílku do pečlivě promyšlené skládačky. 90% Zajímavé komentáře: Hal_Moore, Max-Wesslo, Visáč, Frankie, troxor, lakikaki (21.12.2007)

Extrémní variace na klasickou látku Oidipus Rex, kde Osud nahrazuje motiv pomsty? Proč ne, obzlášť, když je to celé natočené výtečně odlehčeným stylem, odvyprávěné několika "hlasy" a expedované v luxusním vizuálním balení... Nadhled a přirozená oscilace mezi černým humorem a dramatem je pro mě vrcholem Old Boye, kupodivu ani brutalita některých pasáží nevyhlíží samoúčelně a dobře zapadá do asijského trendu "zmrzačených" hrdinů. Skvělá hudba. Famózní herecké podání Dae Sua... perfektní a neočekávaný závěrečný twist, který je do struktury filmu zasazený tak ústrojně, že si ho rád vychutnám znovu. Trochu mi vadí formální chlad, který čiší z většiny filmu, ale ke konci se mění v existenciální žár. Ne úplně strhující, přesto nezapomenutelný film. (08.04.2007)