Aaltra

[Cinematik 2014] Čím menší a nenápadnejší, tým nekorektnejší a anarchistickejší. Čiernobiely nábeh do filmovej kariéry belgického tandemu (ktorý sa s okamžitou platnosťou zaraďuje ako môj druhý najobľúbenejší hneď za artgiallovú dvojicu Cattet-Forzani) pretŕha hrádzu nezastaviteľného prívalu uštipačného dvojznačného bipolárneho uškierania sa a štartuje príjemne nonkonformnú vozíčkarskú roadmovie plnú situačného humoru odkazujúceho na korene tvorcov v televíznych skečoch. Opäť delikátne rozohrané dobrodružstvo so spoločensky neprijateľnými charaktermi, satirizujúc putujúci do vysneného Fínska, kde stret s veľkým iniciátorom kinematografického príspevku Delépina a Kerverna, samotným Kaurismäkim predznamenáva očarujúci prechod deja do autentickej svojráznej poetiky očarujúceho Fína skrývajúceho sa v tragikomickej Tatiho hublotovskej Aaltre... Čo viac si festivalový divák môže priať? Jednoducho mi prirástli k srdcu, nehľadiac na to, aké kúsky beztrestne páchajú s mizanscénou a kamerou. A potom, že vozíčkari sú nudní... Model zneužívania spoločenských zásad prístupu k handicapovaným vypovedá o opaku. Čo na tom, že robia zbytku zlé meno? 100% (16.09.2014)

V černobílém hávu zahalená úspora a minimalismus, vše obemknuté severskou tragikomicky mrazivou poetikou (ač původem je to film belgický). Jak lákavě taková kombinace může pro mnohé znít! Aalta je hybridem. Tu cosi od Kaurismäkiho, tu variace Kurzu negativního myšlení... a lopatou vržená absurdita všeho (a ničeho). Vozíčkáři pro vás již nikdy nebudou těmi, kteří potřebují pomoc. Mohou krást, mohou se rvát, svištět po svahu a pracovat... nač je litovat! Nicméně: není Aaltra komedií? Neměla by přeci jen primárně bavit? Anebo se od takových přízemních komediálních meřítek oprostíme... Ne, vtipu je tu pomálu a v konečném výsledku Aaltra působí poněkud nuzně. │60% (04.11.2009)

podle zdejších komentářů jsem čekal nějakou drsnou road-movie dvou vozíčkářů přes Evropu a to taky byla. Jenže na mě ve výsledku působila docela utahaným dojmem. Příběh je o dvou znepřátelených a nevraživých sousedech, kteří si jdou neustále po krku a když už si dost ublížili, tak převádí zlost na všechny kolem. Já se zas tolik nenasmál, i když pár trefných scén za to stálo. Prostě mi ten humor moc nesedl, ale za úžasnou pointu jsem musel přidat hvězdičku, jinak by to byly jen 2. Vliv Kaurismäkiho je docela znát, ale prostě to nestačilo. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Je sice trošku perverzní se smát na místech, které z pozice hlavních hrdinů příliš k smíchu nejsou, ale já si nemohl pomoct. Svůj velký přínos tady má kamera, protože obraz většinu vtipných scén rozehrává a mnohdy jsou na něm zcela postaveny (pití v baru ). Samozřejmě tahle cesta do Finska je značně neortodoxní, ukazuje na některé závažné věci pokud jde o vozíčkáře, ale dělá to nesmutečně zábavným způsobem, v některých místech i poetickým (jízda na korbě auta ve finsku, sezení v moři při přílivu ). (01.11.2014)

České slovo "vozíčkář" je poměrně nového původu, je správně utvořeno a zní libě (na rozdíl od nejapných kompozit typu "Rollstuhlfahrer" nebo "wheelchair user" - jen více nových substantiv, čeština jich má pořád málo!). A tak tito vozíčkáři (režiséři, scénáristé a herci - pozor, pořád jen dva lidé!) se dávají na cestu z Francie, přes Německo, do Finska (země pro vozíčkáře zaslíbené - samá rovina), aby tam vyřídili určitou reklamaci u firmy Aaltra, kterou řídí Aki Kaurismäki, kterému tím vyfoukli nápad na jeho další možný film. Tím jsou pohledávky vyřízeny a "dálkoví" vozíčkáři jsou u něj "zaměstnáni" na dobu neurčitou. Film vyniká původností, způsobem zpracování i "černým" humorem, který není zase až tak černý, když si uvědomíme, že tito trvalí invalidé opruzovali svá různá okolí pouze a jen na chvilku – až na Akiho, který to všechno zavinil. Firmě Aaltra se raději vyhněte, filmu raději ne. (26.11.2016)