Sňatky z rozumu

Skutečně velmi dobré, zejména herecky !! Což se však od tradičně řemeslně velmi jistého režiséra Františka Filipa, v dobách, kdy ještě v rukách s obludnými scénáři neprznil humor jako takový, dalo čekat.. Minisérie Sňatků z rozumu však velmi dobře potvrzuje, že sám Vladimír Neff přes svoji dokonalou znalost prostředí, díky čemuž divák může sledovat velmi přesný obraz doby plné pokrytectví, rozhodně neplatil za žádného velkého spisovatele či inovátora a nebýt další Filipovy rodinné ságy zůstal by patrně zapomenut jako spousta jeho současníků.. Zejména Jiří Vala zde jasně dokazuje, jak dobrým hercem přes všechny ty své stranické funkcionáře a pohlaváry vlastně byl.. V závěru vypravěč nutí diváka k zamyšlení, když hovoří o nutnosti vidět každou dobu v jejím kontextu a nebát se srovnávání, do čehož se však (ne)jednomu skutečně příliš nechce, když vidí v jakém stavu se česká kultura, samotný film a jazyk vlastně dnes nachází.. (13.09.2015)

Ona: Milosrdenství Boží je nekonečné... On: Babské tlachy! Krásně odvyprávěný, a jakkoli se to při současném boomu kvalitních seriálů (jako 1864, který stejné období nahlíží z jiné perspektivy) může zdát neuvěřitelné, i po 50 letech syrově, realisticky vyznívající seriál se skvělými dialogy. Mrazivě neromantické 19. století plné přetvářky, diskriminace, špíny a pastí sešněrované "morálky". Ano, je to ošklivé, když se děvče vdá, ale ono to jinak nejde a časem si zvykne... Nikdo se přeci nevdává z lásky, to je jen taková vymyšlenost. (24.01.2021)

Nerada bych se unáhlila s tvrzením, že ČT postihl přechodný záchvat zdravého rozumu, ovšem pokud tomu tak je a příznaky se budou projevovat opětovným uváděním Neffovy klasiky (a je tu ještě taková maličkost jménem Zlá krev, pane programový řediteli), pak doufám, že se žádný samozvaný léčitel s protilékem v podobě nějakého novodobého Života Šípkové Růženky na zámku, která neví, proč by se netopila, dlouho nedostaví. (17.04.2009)

Je smutné vidět, jak to, co naši předci vybojovali a za co trpěli, se rozplynulo jednoho krásného dne, když stádo, vymyté reklamou placenou všemi prušáckými a rakouskými a jánevím jakými vládami dohromady, naházelo lístky do urny a řeklo své veliké modré ANO ověnčené svatozáří žlutých hvězdiček. Tenkrát v osmašedesátém nám takový seriál mohl dodávat útěchu, protože svobodu a nezávislost nám vzali NÁSILÍM. Komu a jak ale poskytne naději v době, kdy jsme se jí vzdali dobrovolně jako tupá hovada? (24.04.2012)

Musím začít dětskou vzpomínkou z 80. let, kdy se moje maďarská prateta s pletením v ruce půvabně snažila vyslovit jméno Dvořák. Ano, Vladimír Brabec tu byl jako excentrický a mírně pošahaný Antonín Dvořák skvostný. Ovšem většinu mých sympatií ve Sňatcích z rozumu posbíral dokonalý patriachální model středostavovské rodiny v podání Miloše Nedbala a jeho dvou dcer – přeslic (dobrá Iva Janžurová, výborná Jiřina Jirásková). Vedle nich tradiční a někdy těžko stravitelní klaďasové (Vladimír Ráž, Radovan Lukavský), naopak zemitá a přirozená Světla Svozilová (zvlášt ve svých promluvách k synu Janu Skopečkovi v base a po jeho návratu z basy). Gabriela Vránová ve své roli tradičně napotlamě. Závěrem čtvrtého dílu nádhernej emocema našlapanej moment (Jiří Vala versus Světla Svozilová). Jako celek bez debat. (11.12.2012)