Nenávist

Nejdřív asi musím zmínit to, že jsem viděl před originálem remake, takže jsem byl spíš zvědavý, jak ten originál vypadá, o kolik je odlišný apod. Možná si budete klepat na hlavu, ale remake mi přišel určitě o kousíček hororovější, ba co víc si myslím, že měl i rozumnější děj i závěrečné rozuzlení, ačkoli teda spoustu scén kopíruje z originálu. Nejvtipnější na tom všem ale zůstává to, že se mi nelíbil ani remake, takže tenhle originál mi přišel v podstatě jen směšný. Bál jsem se jen výjimečně, zvuky mi přišly spíš komické a děj? Domotaný, že bych ho ani za týden nerozmotal. Remake se aspoň trošku snaží objasnit o co tam jde, za to originál je useknutý tak nějak divně a na konci se nedozvíme v podstatě nic. 30% (25.04.2011)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)

Tak toto bola strašidelná snímka.Disponovala strachom,napätím i atmosférou.Príbeh je dobre prepracovaný a dobre sa naň pozerá.Aj keď mal pár chybičiek,srať na to.Film sa ubránil nezmyselnostiam a tak scénar je dokonalý.Aspon som nenašiel žiadne vážne pochybenia.Veľmi strašidelný film,ktorý ma stále držal v napatí a stále sa tam niečo dialo a tak nuda nehrozila.Vo filme nemusia byt litre krvi ale aj tak vie film zaposobit silnom atmosferou aj napatím a to je aj tento prípad. (30.12.2014)

Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. (02.11.2005)

Jeden z nejlepších hororů. Parádní atmosféra, která je místy až na nervózní okusování nehtů, doplněná dobrými hereckými výkony s moc hezky zpracovaným dějem. Není divu, že se jedná o jeden z kvanta snímků, na které Amíci museli natočit svůj remake, jelikož tento film má velké kvality. I když hororový fandové hodně lekaček již vytuší, tak stejně se najdou okamžiky, které dokáži méně či více nadzvednout i je. Někdy se prostě člověk lekne, i když to čeká. :) (27.04.2013)