Nenávist

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)

Nejdřív asi musím zmínit to, že jsem viděl před originálem remake, takže jsem byl spíš zvědavý, jak ten originál vypadá, o kolik je odlišný apod. Možná si budete klepat na hlavu, ale remake mi přišel určitě o kousíček hororovější, ba co víc si myslím, že měl i rozumnější děj i závěrečné rozuzlení, ačkoli teda spoustu scén kopíruje z originálu. Nejvtipnější na tom všem ale zůstává to, že se mi nelíbil ani remake, takže tenhle originál mi přišel v podstatě jen směšný. Bál jsem se jen výjimečně, zvuky mi přišly spíš komické a děj? Domotaný, že bych ho ani za týden nerozmotal. Remake se aspoň trošku snaží objasnit o co tam jde, za to originál je useknutý tak nějak divně a na konci se nedozvíme v podstatě nic. 30% (25.04.2011)

Nemyslím si, že by to byl nějak vyjímečný horor a pokud to tu již někteří srovnávají, musím také. Kruh/Ring byl podle mně rozhodně lepší a dějově hutnější. Tohle je vyloženě lekací styl a ten já moc nemusím. Já raději depresivní atmosféru a postupné rozpitvávání oběti po psychické stránce. Nějakého skrčka, který sem tam proběhne fakt nežeru. Ano, je to strašidelné, není to ale můj oblíbený styl. 70% (27.03.2010)

You Must be kidding me RIGHT?? Co to bylo za SRAČKU?? Konečně jsem dostal odhodlání si tohle pustit v domnění, že se jedná o Asijský Klenot všech Duchařin ! No.. Musím říci, že tohle byl pořádně slabý Odvar! Na film jsem koukal v Noci, měl jsem nasazené sluchátka.. Světe div se, nelekl jsem se ani jednou, o to ani nejde, to je u mně zcela běžný, horší je, že jsem ani žádný Náznak lekačky Neviděl!! Když se ukázal Duch, neobjevila se Hudba..Žádný Napětí, Snaha někoho vyděsit Nulová! Japonci prostě pletou vše páté přes deváté, Mně tahle Taškařice příjde Trapná, na duchy nevěřím, ještě aby jo, po tom, co jsem zhlédl Tohle! Nejlepší scéna z Filmu se objeví těsně před závěrečnými Titulky !! Really Creepy! Snad mě nadchne Americký Remake! Věřím mu! (06.01.2013)

Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! (25.12.2006)