Otvorené more

Jasně, pro většinu diváků nudné a pomalé. Nevím, čím přesně mě tenhle film fascinuje. Moře - určitě, je mou láskou od dětství. Zvláštní tíživá atmosféra dokreslená ponurou hudbou. Pocit ztracení, bezmoci, ohrožení, zoufalství. Vlna se přelévá za vlnou, kam oko dohlédne, jen nekonečné masy vody. Raději nepomyslet, co se skrývá dole, v hlubinách. Čekání na žraloky nakonec přinese své ovoce. Pokud jste se už sami plácali v moři, není těžké si představit, jak vše okolo zmizí a jste jen vy a voda, voda, slaná voda...! Poslední záběr mi nadlouho utkvěl v hlavě. To tiché a mlčenlivé odevzdání se osudu až zamrazí. (08.02.2011)

Na základě skutečné události? A on tam s nima na tom moři někdo byl, aby mohl podat svědectví o průběhu? Shrňme si fakta: dva se šli potápět a zůstali na moři (jak ožralá musela být posádka lodi, aby nechala zákazníky plavat domů "po svých"?), zbytek jsou jen scénáristovy divoké domněnky. Ale natočit hodinu a čtvrt o tom, jak se dva hádají, až umřou vysílením, by asi nebylo tolik dramatické jako medúzy, žraloci a... počkat... kde sakra zůstala obří chobotnice? Vlažný snímek - bez postav, které by přirostly k srdci, napětí minimální, hezké záběry na nebe, rybičky celkem normální. Ošklivá situace, jakou by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži... a dívat se na to taky nedá - nikoliv z důvodu praskajících nervů, ale pro nezáživnost zpracování. 41% (18.08.2010)

Na tomto filmu je příjemné jak minimalisticky působí, a přitom dokáže vyvolat velice silné momenty. Podobně jako před lety Blair witch. Těch několik záběrů ve kterých se objeví žraloci je vskutku napínavých, a asi nikomu se zatím nepodařilo Spielbergovým Čelistem přiblížit tak blízko, co se strachu z hlubinných monster týče. Film se zaměřuje pouze na dvě postavy, které jsou zapomenuty uprostřed oceánu. To se zdálo z počátku jako klad, ale postupně jako by scénáristovi došli nápady a dialogy jako by vařili ze slané vody. Asi nejlepším momentem se mi zdála situace v níž se ta slečna probudí na hladině sama. Strach z hloubky, šok z náhlého osamění je téměř hmatatelný. Bohužel, těchto momentů ve filmu příliš není. (17.09.2005)

Hlad, zima, dotěrní žraloci, záchrana v nedohlednu a nervy na pochodu. To je téměř bezvýchodná situace, kde už zbývá opravdu jen se modlit a doufat, že se objeví nějaká záchrana, která příjde v poslední minutě. Herci si při natáčení museli hezky užívat. Natáčení se skutečnými žraloky není nic příjemného. Nikdo těm potvorám, co dokázali přežít i dinosaury, nevidí do hlavy. Na druhou stranu skuteční žraloci dodaly snímku na reálnosti. (02.12.2009)

V důsledku dosti bizarní pokus o dokumentaristicky pojaté drama. Chris Kentis se snaží evokovat situaci dvou lidí lapených v osidlech širého moře minimalistickými prostředky ruční kamery, ale troufám si říct, že naprostá většina dramatičnosti příběhu prýští ze samotné situace, ne z jejího ztvárnění. Ono v samotném zpracování není moc kde brát, ti dva se zjevně nemají o čem bavit, chvilkové hádky prostřídané zajíkavými vyznáními lásky těžko zvednou diváky ze sedadel, navíc když herecké provedení je vskutku prostřední. Absolutním hřebíčkem do rakve atmosféry jsou vyšinuté prostřihy a detaily na nejrůznější zástupce tropické fauny a flóry, nočního života v letovisku a fušérské doplňující scény z pevniny, které působí dojmem, že si je natočil zvídavý německý turista do rodinného archívu (hned vedle obnažených zadnic plážových krásek). Není se proto co divit, že z potenciálně hodně nadějného dramatu vzniká beztvará patlanina s několika žraloky, prázdným žvatláním dvou herců a podprůměrným provedením. (14.12.2006)