Hartova vojna

Film mnoha tváří – syrové válečné drama plynule přechází ve drama soudní, které se ukáže být pouze zástěrkou k provedení velké tajné akce. První část patří díky své snaze o autentičnost zároveň k té nejlepší. Vystřelený mozek sem, do masa omrzlé nohy tam, všude mráz a karikatury zlých německých vojáků. K pohodové atmosféře takového Velkého útěku má nálada panující ve Stalagu A VI pěkně daleko. Jenže po necelé hodině nastane zásadní zvrat, s nímž se na nás začnou ze všech stran valit „velké“ dialogy o důležitosti cti, odvahy, popř., o nesnadném postavení černošských amerických vojáků. Z tvrdého velitele tábora je naráz ke všemu svolný „tatíkovský“ typ, naopak americký kapitán se ukáže být pěknou sviní. To už však soudní proces směřuje k vynesení rozsudku, film nabírá na napínavosti a jednotlivé figurky si zase zpátky „vydobývají“ své předem určené pozice – zlí zůstanou zlými, hodní se zachovají jako hrdinové a ti, od kterých se to obecně očekává nakonec taky odhalí svou „správňáckou“ povahu. Jinými slovy - to nejoblíbenější americké klišé. Patříte-li ke „sběratelům“ dobře zahraných nácků, stojí vám za zapamatování jméno Marcel Iures. 80% za část první, 40% za druhou a 60% za finále po zprůměrování dává čistou obrácenou devadesátku. 60% Zajímavé komentáře: StarsFan, Květula, Pisoarec (25.07.2005)

Má-li někdo výhrady k zde zpodobněným podmínkám v německém zajateckém táboře, nemá proč, protože Němci se ke svým protivníkům na západní frontě chovali poměrně gentlemansky, stejně jako spojenci vůči nim. Nejprve jsem se domníval, že hlavním filmovým záměrem je pokračovat v tendenci amerických filmů o diskriminaci a následné emancipaci barevných, tentokrát dokonce ve vojenském prostředí, což bylo samo o sobě nedokonale a zjednodušeně provedeno, avšak co následovalo dokázalo překonat dokonce i tento ohraný prvek mnohých filmů. Na co asi tak američtí vojáci v zajetí myslili? A jak se zachovali ve vypjatějších okamžicích? No, jak! Předháněli se v tom, kdo se nechá dobrovolně obětovat za záchranu svých kamarádů, čekal jsem už jen, jak se nakonec německý velitel tábora zastřelí sám! Fuj! (06.01.2005)

Tak nevím. Námět nebyl nezajímavý, ale zpracování mě ničím nenadchlo. Prostě v tom filmu nebylo nic, co by mě donutilo se na něj podívat ještě jednou. Jinak herecky nijak nezajímavý, zvláště Colin Farrell. Ale jak sem napsal, tomu filmu chybí náboj, který by diváka zarazil do sedačky a až do titulků nepustil. Škoda. (24.07.2005)

Gregory Hoblit by mohl tenhle žánr klidně prodávat a měl by veliký úspěch. Tohle on prostě umí. Soudní drama od Hoblita, půjdu do toho s váma pokaždé, pane. Bruce Willis v roce 2002 ještě hrát uměl, stejně jako Farrell. Kdo ovšem dokonale rozzáří každou scénu tak to je Marcel Iures. Pro mě neznámý, nicméně výrazný pan herec. 70% (25.06.2007)

Po téměř pětihvězdičkovém začátku následuje něco, co jsme viděli už tolikrát, že nás to nemá šanci zaujmout. Jinými slovy... Na "Hartově válce" nacházím pouze čtyři pozitiva. Za prvé: Opravdu senzační úvod, který je nápaditý, drsný a velmi pěkný po vizuální stránce. Bohužel trvá pouhých 15-20 minut (končí ve chvíli, kdy se hlavní hrdina dostává do lágru, kde se odehrává celý zbytek příběhu)... Za druhé: Obsazení Colina Farrella a Bruce Willise, kteří film v mnoha ohledech zviditelňují (především pak netoporný Farrell)... Za třetí: Jemnou, ale uhrančivou hudbu, která je však (bohužel) nejvíce rozeznatelná snad až v závěrečné scéně a následně jako zvuková kulisa pro ubíhající titulky... Za čtvrté: Mého tátu ala jednoho ze zajatých amerických vojáků. (31.05.2009)