Pumpaři od Zlaté podkovy

Kdo neokrádá stát, okrádá svojí rodinu. Toto heslo je ve filmu splněno do puntíku. Nemá smysl se zde rozepisovat o kvalitách filmu a hereckých výkonech, protože ty jsou prostě proůměrné a není to nic co by stálo za zmínku, V čem je ale z retrospektivního pohledu film dobrý? Je to sonda do fungování tehdejší socialistické společnosti. Tehdy prostě kradl úplně každej. Sice v malým ale každej, takže celkové hospodářské škody byly ohromné. Překvapuje mě, že v 70 letech mohl vzniknout film, který relativně velkou mírou kritizuje tehdejší poměry. V době tuhé normalizace. Samozřejmě že to má celé pro-režimní podtón, ale bez toho by film vzniknout prostě nemohl. (21.04.2014)

Výborný výkon p. Vinkláře. Myslím, že role dost sedla i p. Krampolovi. Tenhle film je podivný tou fascinací zápornými postavami; klaďasové jsou tam úplně o ničem. Přiživování těch jedinců je z dnešního pohledu směšné, že někdo se nafukoval jak holub, že prodával benzín na pumpě. Ale když si třeba přenesete ty lidi na nějaký úřad a s ním spojené poradce, jak na běžícím pásu zajišťují různá povolení, tak je to pořád věrné zobrazení české společnosti. (04.10.2012)

,,Potřeboval bych párkrát škrábnout na zahrádce.“ Od Pumpařů jsem čekal, že budou obyčejnou kriminálkou o šmelení u pumpy, ale ona se mi před očima místo toho odehrávala nahláškovaná jízda. Na diváka se doslova hrne obrovské množství toho nejlepšího socíkového luxusu, aut, značek, oblečení, chlastu, baráků a hlavně super alá americkejch hlášek, jako ,,Je ólrajtovej“. Víc než kriminálka je to takový náhled do života šmelinářů, krimi to začne být až v úplném závěru. Postavy jsou dobře zahrané i napsané, děj nikam nespěchá a tak je dost času na to, seznámit se se všemi, což je příjemný kontrast k současným trochu uspěchaným filmům. A nesmím zapomenout na rozkošná dvojčata Pohlovy, která měla vskutku talent! (10.02.2018)

Můj první film v kině (je možný, že mě na něj naši vzali už v šesti letech???). Líbil se mi tehdy a líbí se mi i dnes. Z nostalgie plnej kotlík, tohle je fakt srdcovka. P.S.: Co vám ten pan režisér Fuka udělal? Ve filmografii má jednu klasiku vedle druhé a jedinou věc nemá v červených. A Pumpaři div že nepadají do černé..? Nerozumím, nechápu... (11.08.2016)

Československý kriminální film situovaný do jedné čerpací stanice, jejíž zaměstnanci si nedovoleně přivydělávají a dopouštějí se tak drobné hospodářské kriminality. Šéfa této malé skupiny rozkrádačů státního majetku a vedoucího benzinové pumpy u motelu Zlatá podkova Vávru představoval J. Vinklář, většinu financí získaných nekalými kšefty se západními řidiči nákladních vozidel používající na zpříjemnění života jeho dvou mladých milenek. Jeho nelegálně se obohacující společníky tvořil Ing. Stejskal v podání M. Moravce a frajersky vyhlížející a vystupující J. Krampol žijící si na vysoké noze a vlastnící krásný vůz značky Mercedes-Benz. Do této zaběhnuté party obsluhující čerpací stanici přichází dva nováčci a Vávra, aby předešel možným nepříjemnostem, pochopitelně velmi dbá na to, aby se řádně proklepli a zjistilo se, co jsou zač. Zatímco starého muže před důchodem V. Lohniského se jim podaří z benzinky vystrnadit, mladého zvídavého J. Bartošku se jim ani s pomocí Vávrova špicla J. Schánilce prokouknout nepodaří a jeho příslušnost k veřejné bezpečnosti odhalí, až když jim v závěru nasazují pouta. Snímek Otakara Fuky nabízí pohled na socialistickou společnost v netradičním prostředí benzinové pumpy a jeho kvalitní obsazení dokazuje, že film se dá s potěšením sledovat, přestože scénář není žádný zázrak. Ve snímku mě zaujal tehdejší československý vozový park, v němž ojedinělé západní automobily působily jako z jiné planety, dále závěrečná honička mezi Bartoškovým ojetým Fiatem 127 a Krampolovým zánovním Méďou Béďou, jak ho sám majitel rozverně nazval, a v neposlední řadě vtipné a zajímavé Vinklářovy hlášky. (15.08.2018)