Meno ruže

Sean Connery, Jean - Jacques Annaud a Umberto Eco. Tři základní kameny, které jistoto jistě musí zvednout každý film na 4* a Ve jménu růže není vyjímkou. Velmi kvalitní kniha Umberta Eca, zrežírovaná J.J. Annaudem a zahraná Seanem Connerym, který si v roli mnicha Williama rozehrává jeden ze svých prvních hereckých konzertů. Všichni ostatní jsou výborně obsazení a žádná postava není slabá a vysloveně nepovedená. Velmi potěší v minulosti Annaudem oblíbený Ron Perlman, pro kterého si našel místo stejně jako v Quest for fire, kde hrál jednu z hlavních rolí. (22.11.2006)

Pokud bychom se pokusili poměřit středověk našimi současnými představami, splakali bychom nad výdělkem. Objevila by se totiž doba, která by ze všeho nejvíc v mnoha ohledech připomínala naši nedávnou minulost s jejími postrky (omezováním svobody pohybu), nálepkováním a kastováním. Při jejím skutečném zobrazování si proto nelze nevšímat přesahového (transcedentálního) rozměru RŮŽE, který ukazuje - pro jednoznačnost svého směřování - právě k naší současnosti. A právě v tomto ohledu spočívá síla nejen literární předlohy, ale i mimořádně zdařilého Annaudova zfilmování. Cílem filmu je převod do příběhu filmovou řečí, tedy úsilí o převod mezi dvěma odlišnými formami uměleckého vyjádření. Středověký souboj o vědění i o větší lidskou svobodu a ohleduplnost je promítnut do tajemného děje kolem fiktivní Aristotelovy knihy (Conneryho příznačně pojmenovaný řeholník-františkán William z Baskervillu je vyhraněným nominalistou viditelně tíhnoucím k dílu velkého řeckého filozofa) a paralelní hluboké sondy do života tehdejší církve. Opomenuto nezůstává ani agrární zázemí ponurého opatství a jeho obyvatelé. Požár věže vědění s pozoruhodnou knihovnou, rafinovaným bludištěm i činorodým skriptóriem má vícerozměrný symbolizující význam. Přiblížení scholastické disputace, dvou skrytých valdenských (?) "kacířů" i řádění inkvizice s následným rezistentním aktem zoufalých vesničanů je za těchto okolností zvlášť působivou kulisou napínavého detektivního příběhu a postižením myšlenkového jádra Ecova autorského pohledu. Přidané bonusy nejlépe postihují nesmírné úsilí autorského týmu RŮŽE a dávají i dostatečnou odbornou garanci pod jménem francouzského historika Jacquesa Le Goffa. Precízní práce všech výrobních složek filmu dotváří a dobudovává jedinečný divácký pocit z tohoto díla, na něž se vskutku nezapomíná. (15.08.2010)

Z tohto filmu mam trosku zmiesane pocity. Na jednej strane sa mi pacil, na druhej na mna posobil trosku monotonne, avsak Sean Connery bol skvely a inteligentny vysetrovatel a preto sa vdaka nemu hybal dej dopredu. Atmosfera bola odporna, ale to bol aj zamer rezisera Jeana - Jacquesa Annauda, ktory ma vo svojej filmografii aj krasny film MEDVED (1988). Uz v ceskoslovenskej drame KLADIVO NA CARODEJNICE (1969) bolo ukazane bestialne mucenie a upalenie nevinnych ludi, ktori boli nuteni sa priznat k niecomu, co neurobili a nebolo to inak aj v tomto filme a preto ho povazujem za zaujimavy, ale nedokazal si ma ziskat tak, ako by som si to zelal. Mozno som na tento typ filmu nemal naladu... 22.11.2009 ______ Sean Connery - (William of Baskerville) +++ Christian Slater - (Adso z Melku) +++ Ron Perlman - (Salvatore) +++ F. Murray Abraham - (Bernardo Gui) +++ Michael Lonsdale - (Opát) +++ Valentina Vargas - (Dievča) +++ Elja Baskin - (Severinus) +++ Helmut Qualtinger - (Remigio da Varagine) +++ Produkcia: Bern Eichinger +++ Hudba: James Horner +++ (22.11.2009)

Ano, film je něco dost jiného, než kniha, ale, a teď se budu rouhat, mně to vůbec nevadí. Kniha je takový intelektuální průvodce duchovním obzorem vzdělance 14. století plný symboliky, který shrnuje myšlenkové proudy té doby (a upřímě řečeno nedá se říci, že bych jí nějak propadl). Film si celkem logicky z knihy vybírá detektivní linii a dobové reálie zobrazuje po svém. A to tak, že perfektně. Snad v žádném díle není středověk tak chladný, špinavý a syrový, jako zde. I lidé jsou přizpůsobeni této stylizaci, špinaví, bázliví, omezení. O to více vyniká vzdělanost bratra Williama a zvídavost novice Adsona, kteří svým rozumem ztělesňují šíři lidského intelektu. Horner si při skládání vybral silnější chvilku, hudba přesně pasuje do scén a film velmi podporuje. Jako výpověď o inkvizici film sice síly Kladiva na čarodějnice nedosahuje, přesto se jedná o mimořádně vydařené dílo, při jehož sledování mě (ne)příjemně mrazí. (26.06.2007)

Prvotním předpokladem, jenž byl měl každopádně předcházet samotnému filmu, je naprostá ignorace toho, že jste kdy četli tento Ecův vrcholně postmoderní román a většiny dojmů, jež ve vás zanechal. Ale to pochopitelně možné není, a proto nějaké stanovisko zaujmout musí každý, byť i extrémní čtenářský fanda, jemuž nejsou silně zjednodušující výcucy zrovna po chuti. To, že se to ve své komplexnosti natočit nedá, muselo být jasné i Annaudovi. Vybral si tedy možnost nejpopulárnější:natočil poutavou detektivku zasazenou do imponujícího prostředí krutě realistického středověku, v níž většinu filosofování nad smyslem útěku do či od smíchu nebo významem existující i hledané Poetiky jednoduše nálezt nemůžeme. (27.04.2005)