Súboj cti

Mělo to být něco jako Van Dammova variace na Game of Death Bruce Leeho (nezaměňovat se Hrou smrti splácanou Robertem Clousem) - také soubojový film, v němž proti sobě stanou praktikanti různých bojových umění, přičemž ve výsledku vyhraje hrdina, který v sobě spojuje všemožné styly boje (zdejší hrdina vyrůstal na ulici, učil se muai-thai a Van Damme používá svoje klasické pohyby založené na karate). Bohužel příběh je podkopáván hrozivým vyprávěním, které bez dramaturgické výstavby a kauzality skládá jednu hloupou a schematickou scénu za druhou (navíc se scénář v závěru nemůže rozhodnout, jestli to celé byla vzpomínka zestárlého hrdiny či příběh z knihy novinářky) a celkový koncept zase dostává na frak Van Dammovým naivně povrchním přístupem k bojovým uměním a Orientu. Možná ve snaze o co nejširší přístupnost ve filmu nezazní názvy stylů, které jednotliví bojovníci zastupují, pouze názvy zemí a namísto porovnání specifik každého stylu film ukazuje pouze exoticky efektní předváděčky. (06.08.2008)

Van Damme sa po rokoch rozhodol zase vrátiť k subžánru, ktorý ho najviac preslávil, k arénovkám, dokonca pod vlastnou režijnou taktovkou, ale doba sa zmenila a tak aj jej štýl je dosť odlišný, film pôsobí podstatne ambicióznejšie a výpravnejšie, než je v tomto subžánri zvykom a síce sa z toho stále dalo vyťažiť aj viac, ale aj tak to zvládol viac, než so cťou. Na arénovku si síce treba počkať až do druhej polovice, ale s tým nemám ani najmenší problém, prvá polovica je až prekvapivo zaujímavý výpravný dobrodružný film s dobovou atmosférou a s rozmanitými scénami v atraktívnych lokáciách, kedy dostane Van Damme dostatok priestoru, aby si k nemu divák vytvoril vzťah, takže tu nie je rozhodne len taký obyčajný bojovník, ako vo svojich prvých arénovkách. A v druhej polovici je to už žánrová klasika, ktorá síce mohla byť zvládnutá aj lepšie, ale aj tento turnaj má niečo do seba a bavil som sa dobre. Ale chcelo by to lepšie zvládnutú chémiu medzi postavami, či už kladnými alebo aj zápornými, aby som sa mohol tešiť na ich spoločný duel, toto tu vôbec nefunguje. Inak s obsadením nemám väčší problém, Jean-Claude Van Damme ma tu bavil, prvú polovicu je to veľký sympaťák a v druhej už tradičný bojovník, ktorý má stále čo predviesť, zaujímavú postavu má aj Roger Moore, ako jeho nový priateľ, ale keď mu už začne ísť len o krádež, tak ma prestal zaujímať, k tomu viacero sympatických vedľajších postáv a ani hlavný záporák Abdel Qissi nie je zlý, len nie je dostatočne nepríjemný, aby som si mohol užiť jeho prehru. Po akčnej stránke nie som sklamaný, ale aj tak sa neubránim čiastočne rozporuplným pocitom. V prvej polovici je akcia skôr dobrodružne ladená a súboje sú príliš krátke, aby sa dali označiť za plnohodnotné, tie dostanú priestor až v druhej polovici, ale dali sa podať aj lepšie. Je ich tu plno, choreograficky nie sú najhoršie, viacero talentovaných bojovníkov dostane možnosť sa predviesť a ani vizuálne s nimi až na tie trhané spomaľovačky nemám problém, ale zdali sa mi príliš rýchle, pričom aj nasledujú zbytočne rýchlo po sebe, pôsobia dosť jednotvárne, chýba im potrebná gradácia a bojovníci často vydržia príliš málo. Aj takto sa na tie súboje pozerá celkom dobre, ale ani jeden ma výraznejšie neupútal, aby som ho mohol pochváliť aj samostatne. A finálny súboj je dosť sklamaním, neviem, prečo ho pojali práve takto. Režijne a technicky môžem film takmer len chváliť, tu Van Damme odviedol dobrú prácu, ale tá arénová fáza mohla byť viac v štýle jeho Krvavého športu. A celkom sa mi páčila aj hudba. Takže Van Dammove predchádzajúce arénovky pozerávam radšej, ale aj Súboj cti mám celkom rád, je to jednoducho jeden z tých mnohých dobrých Van Dammových filmov, ktoré sa dajú pozrieť aj viackrát. 74% (04.04.2007)

Nechápu, že mi tento klenot, režijní debut Belgické pumy unikal celé dětství. Na dřeň ohoblovaný příběh soustředěný především na scény zápasu, které JCVD točí značně na rychlo a největší pozornost věnuje vlastnímu zápasu s mongolskou stepní šunkou. Hudbu složil zcela bezpochyb jeden z nejhorších skladatelů naší éry - Randy Edelman, horší rádoby organický zvuk synťáků snad neexistuje. (16.01.2015)

Další trapný z karate filmů Van Damma, hlavně úvodní scény v roli kašpárka jsou opravdu ubohé. Sice pak už je to klasický soubojový film a Jean-Claude vypadá dobře, ale i tak to nenapraví špatný dojem a pocit z další promarněné šance. Je to film z doby, kdy Van Dammovi kopy a rotačky ještě někdo věřil a kdy do sebe nechal mlátit tak dlouho, až vyhrál. Celý film je asi o tom, jak pár sadomasochistů do sebe nechá mlátit polovinu filmu a Van Damme je ten, který nejvíc schytá, ale také nejvíc vydrží, nejvíc koulí očima a vždy zvítězí. Ačkoliv je Jean-Claude podepsán i pod režií, ta rozhodně nepatří k té nejlepší a ani bojové scény nejsou vyšperkované žádným skvělým filmařským uměním. Jde o standartní bojový film jakoby z 80. let. (16.03.2004)

Pro mě další z nepovedených filmu Van Damma - bohužel. Akční scény laciné,, příběh bez jakéhokoliv nápadu, nebo zvratu. Celž film je připitomělý.... Při posledním souboji (vlastně ve všech) mě minuly emoze jakéhokoli druhu. Pro mě ztráta času. 2 hvězdy za Van Damma jako mého oblíbence a za začátek filmu (09.08.2010)