Krvavý šport

Tak na tomhle jsem vyrostl a film se mi měnil před očima. Kde jsou ty časy, kdy jsem doma na VHSce s občasným českým dabingem prožíval příběh Franka Duxe a jeho cestu za vítězstvím? Kdy existovala nekompromisně sestříhaná, cenzurovaná verze filmu a kdy jsem slýchával "Kein dim mak"? Dnes už slýchávám jasně a zřetelně "Tohle není dim mak". Film je ve svém oboru hodně nadprůměrná záležitost, poctivé zpracování bojových scén (které musely hodně bolet) a nepochybně vrcholná Jeanova role. Nebýt jednoduchého scénáře, pochopitelně mimo Kumite, a nebýt směšného poskakování, jinak silně charismatického, Chong Lia, dal bych snad plný počet. Tohle je ještě z dob, kdy se do filmu dávalo poctivé úsilí něco ztvárnit, zobrazit, převyprávět. Výborný a autentický příběh Franka Duxe rozhodně zaslouží respekt. (05.10.2011)

Bylo mi jasné, že hodně bude dělat nostalgie, ale rozhodl jsem se, že ji zkusím potlačit. A ono to i bez ní prostě pořád, i po těch letech, funguje. Jasně, dneska jsou podobné filmy trošku už někde jinde, souboje jsou technicko-matematicky vypilované až do neskutečně neuvěřitelných výšin (ale skvělých na koukání), na tomhle se mi ale hrozně líbilo právě to, jak to bylo uvěřitelnější a realističtější. Van Damme je zábavný, jeden z mála mužů, který vám způsobí podivné pocity v rozkroku, aniž by se vás dotkl. Zjišťuji, že si ho poslední dobou, čím jsem starší (snad dokonce navzdory tomu), užívám více a více. Ale Bolo Yeung, z toho jde fakt strach, to je prostě psychopat už od pohledu. Takže jo, i s notně potlačenou nostalgií (protože jinak bych dal plný počet) to funguje i po tom více než čtvrtstoletí. Jen ta pipina mě tam sere pořád stejně. (12.05.2015)

"To je ten americkej parchant co dělá triky s cihlama." Mám vytříbenou bojovou techniku - nejprve soupeře načnu úderem břicha do jeho pěsti, pak ho čelistí fláknu do lokte a když ho dorazím parádní hlavičkou do jeho kolene, tak ho ještě zmatu svým několikadenním bezvědomím. Své umění jsem vybrousil k dokonalosti při sledování béčkových až zetkových filmů s JCVD a videokazeta s Krvavým soubojem patřila mezi ty nejošoupanější. (22.07.2014)

Jedna z nejklasičtějších, nejzásadnějších a taky nejzábavnějších arénovek (a Van Dammovek) vůbec. Nejrůznější bojovníci a styly z celého světa je sice fajn nápad, ale až na výjimky (malý černoch co se pohybuje jako opice a mexický kickboxer Paco) to na nich není nějak poznat. Většinu z nich od sebe rozeznáte jen podle barvy trenek a když už přijde na souboje, nic moc efektního se nekoná a každý většinou do minuty leží na zemi a jede se dál. Van Damme s Yeungem se ale slušně předvádí a ke konci oba hážou takové držky, že jim ty čtyři hvězdy prostě nemůžu nedat. (24.06.2007)

„You break my record, now I break you, like I break your friend.“ Jó, kdo by tohle neznal.. Hongkongský full kontaktový turnaj směřující do nevyhnutelného finále elegantní bojovník Frank Dux vs. osvalená zrůda Chong Li, jenž má prsní svaly jak dvě obracené pánve wok, před zápasem si protáhne nosní dírky jak zedník na stavbě a sežehne soupeře takovým likvidačním pohledem, že ten raději sám sebe uvede do stavu bezvědomí. Co se týká Jean-Claudových typických rozštěpů (nyní již opatřených ochrannou známkou Evropské unie podobně jako olomoucké syrečky), skončili statistici u čísla sedm. Já za sebe bych přidal 9 rozbitých cihel, 14 zubů na bíle žíněnce lehce pokroucené vlhkem od hubek na utírání krvavých skvrn a jednu zhruba na vteřinu odhalenou Belgičanovu řiť. Po Bloodsportu už jen řval Van Damme směrem ke své kariéře:„Mate!“ (11.02.2009)