Pomáda

Jeden z mála muzikálov, ktoré mám rád. Hlavne vďaka skvelým hudobným číslam a známym pesničkám. Navyše je to celkom sranda. Pekný oddychový film plný tanca a skvelých pesničiek. Travolta mi bol vždy sympatický a on je celkovo podľa mňa fakt dobrý herec a tie jeho tanečné výkony v tomto filme boli proste úplne dokonalé Tiež ma prekvapuje, že Olivia Newton-John mala vtedy už 30 rokov, veď vyzerala ako malá puberťáčka. Akože rozhodne sa mi v tomto filme najviac páči tanec a doporučujem to pozrieť všetkým. (05.02.2015)

Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil. (16.06.2012)

Vidět Pomádu poprvé celých 40 let po jejím natočení je vskutku nevšední zážitek. Nedovedu si ani představit, jak moc cool a vlastně celkově "určující" tento film na konci 70. let byl. I dnes se jedná o vcelku zábavnou, nadsazenou hudební komedii. Ke kvalitě písní nejsem schopen, ani moc ochoten se vyjádřit, ale Travolta má docela styl. Na film se mi podařilo koukat optikou tehdejší doby, a tak jsem si ho docela užil. Asi patří k takovému povinnému kulturnímu (kinematografickému) vzdělání... 7/10 (23.10.2018)

Tohle je taky těžké... co dělá dobrý muzikál dobrým muzikálem? Je to příběh?(Tanec v temnotách) Herecké výkony?(All that jazz) Romantika? (Moulin Rouge) Poselství? (Všichni říkají miluji tě) Vtip?(South Park:Peklo na zemi) Pohádkovost? (My fair lady) Tanec a choreografie?(Top hats). Asi od všeho trochu... hlavní však jsou PÍSNIČKY. A ty jsou v Pomádě nezapomenutelné... Co z toho, že z těch předchozích kategorií nemá Pomáda skoro nic... Je to slizké a naivní, ale zábavé... Mám to rád, už jenom proto, že jsem to miloval jako malý a na soundtrack si vždycky rád zakřepčím, ve snaze "válet to jak Travolta". P.S.: Grease is the word! Teď jsem měl možnost vidět Pomádu na plazmě s domácím kině a v dobré náladě - no, totálně to se mnou šilo... Jdu na 80% (05.07.2006)

Bezstarostná prosluněná flákárna s 30tiletými středoškoláky, veletuctem fajnových hlášek a nadýchaným antidepresivním soundtrackem. Nad ním už sice nějaký ten pátek klub náročných posluchačů zarputile ohrnuje ušní boltce, avšak jejich do rytmu se mimovolně vlnící končetiny vždy dávají jasně najevo, že tahle hudba je nedotknutelným rodinným stříbrem filmové zpěvohry. Ano, je to přeslazené, rozjuchané, směšné, ale o to právě jde! A ruku na srdce (nebo na poklopec), pánové - kdo z vás netoužil nonšalantně protáčet holky po parketu s grácií Johna Travolty? ;-) Na muzikály moc nejsem, ale tohle vážně můžu. Pomáda totiž dokáže krom účesu udržet i slunce v duši a to se počítá. A ještě něco: Lorenzo (t)Lamas!!! :) (12.10.2011)