Apokalypsa

Osudová - Američany nikdy formálně nevyhlášená - americko-vietnamská válka, která před 35 lety skončila těžkou americkou porážkou, konfrontuje dva světy: demokracii francovské "Nové Atlantidy" a z užšího evropského pohledu prastarou vietnamskou civilizaci, jež ve svých východiscích pamatuje ještě antický císařský Řím. Modelová situace - zešílevši či zbezradněvši americký důstojník, škodící záměrům amerických okupantů, který se utekl do hloubky vietnamské džungle, a jeho zvlášť utajené stíhání dává nahlédnout nejen do nejrůznějších tváří války, ale relativizuje mnohé z toho, co jsme zvyklí shrnovat pod téma lidských práv. Obrovská freska, která se zdarem vymyká filnově technokratickým dnahám naší doby, nás vystavuje zrcadlu. (Zásluhy scénáře, coppolovské režie i kamery jsou v tomto ohledu neoddiskutovatelné, protože daly vzniknout skutečně hlubokému dílu.) To, co v něm prostřednictvím filmu vidíme, je pramálo lichotivé a nejčastěji zrůdně zločinné. Vědomí, že tzv. euroatlantická civilizace již delší dobu je jen velmi problematickým středem světa, je asi tím postřehem, který bychom si z APOKALYPSY měli trvale odnést. Věřme, že podobně budou v této choulostivé věci smýšlet i naši potomci. V zájmu svém i v zájmu všech lidí dobré vůle na této modré planetě. (25.12.2010)

F. F. Coppola si předsevzal nelehký úkol, chtěl natočit monstrózní válečný film, který ani tak neosloví diváka přímočarou akcí, jako vnitřní myšlenkou a propracovaným scénářem, povedlo se mu to na jedničku. Svou vskutku dokonalou režií vybudoval perfektní atmosféru, která diváka relativně v pohodě udrží u obrazovky po celých 202 minut. Snad jen jako jedniná zdlouhavá část by se mohla jevit scéna s francouzi (obsažena pouze v rozšířené verzi). Hlavní předností filmu je také bezesporu scénář, obsahuje zde již zmiňovaný existencionalismus, antimilitarismus, poněkud odlišný pohled na válku a zajímavé je, že vnitřní myšlenky hlavního hrdiny dokáží přimět k zamyšlení i samotného diváka. Poslední třetina filmu zanechává dějovou linii poněkud v pozadí s tím, že ten hlavní děj by měl probíhat spíše v divácké hlavě, snaží se působit více emocionálně (trochu hrůzostrašně) a (pozor SPOILER) samotné zabití Kurtze souběžně se symbolickým rozsekáním krávy je jako krvavá poezie... "I love the smell of napalm in the morning" 9/10 (22.04.2008)

Apokalypsa Now aneb " work in progress". Silně depresivní plavba napříč rožhaveným peklem, které nestojí na příběhu ale na pocitech. Tudíž bych to neoznačil jednoznačně jako válečný snímek. Úděsný sen, fascinující barvy, mystifikace, demaskování války, to vše v tomto jedinečném dokonale vizuálním snímku, který ale také směšuje třeba satiru s úchvatnými barevnými psychedelickými orgiemi, ukazuje napalmové ohně za doprovodu skupiny Doors, nálety vrtulníku při Wágnerově jízdě, valkýr, surfující vojáky v bitevní vřavě nebo třeba playgirls v džungli. Celý film pak působí jako jedno velké drogové opojení, a nevadil mi ani ten filozofický konec. v nemž je právě apokalypsa neustále přítomná-odpuzující a fascinující. . (11.05.2006)

Mistrovské dílo. Ani délka mě moc nevadila. Výborní herci - ano jistě Duvall a Brando, ale i Martin Sheen, na kterého se někdy zapomíná a který jinak už toho moc zajímavého nenatočil - tak mu přiznejme alespoň tento úspěch, v této roli je skvělý. Nejlepší scéna: pochopitelně - nálet na vesnici s Jízdou Valkýr - geniální. (07.06.2003)

Obecně kvituji s úlevou všechny pacifistické tendence a přikláním se k tomu, že válečné filmy jako takové nejsou mým oblíbeným žánrem, výjimku tvoří jen ty z nich, které demaskují zrůdnou podstatu války a netváří se tak, že válka je skvělá show, akce a adrenalinová jízda (viz mnohé pokleslé válečné akční filmy - kupříkladu propagandou nasáklá série o Johnu Rambovi). Válka prostě není cool, je to Utrpení, Bolest a Smrt... A takhle reflektována má pak i percepce takového snímku smysl. Stejně tak funguje i svět Coppolovy Apokalypsy...cynický svět hrůzy a odosobnění válečné mašinérie, nezastavitelného kolosu smrti a zabíjení, který nezávisle na lidech, jenž ho uvedli do pohybu, svou setrvačností a kinetikou drtí vše a všechny. Hrůza, Smrt, Prázdnota... Člověk si někde v sobě nese archetyp dávného válečníka a jeho sklon k destrukci a nihilistické zkáze...Apokalypsa...konec světa...zasazený do vietnamské džungle. Existuje vůbec silnější protiválečné memento než toto filmové mene tekel? (25.09.2007)