Gideonov meč

George Jonas v dobré víře (asi) převedl do románu (Venegance (1984)) vzpomínky Juvala Aviva, který tvrdil, že byl šéfem kommanda Mossadu. Ukázalo se, že jde o výmysl, i když založený na skutečných událostech. Meč Gideonův je klasický TV přepis knihy, který sice díky trojhodinové stopáži nemusí zhušťovat a vynechávat, ale taky ji nijak neinterpretuje a nevykládá. Prostě ji vizuálně zobrazuje. Jde o klasickou "forsythovskou" fiction na skutečné politické téma, která se sice dotkne složitosti světového dění, ale jen do té míry, aby nebyly ohroženy čtivost, spád a špionské propriety. Takže pár faktů: Mnichov byl zoufalou reakcí utlačovaného národa na Kennedyho vřelé vyznání lásky Izraeli při návštěvě Goldy Meir. Celý svět se obrátil k Palestincům zády a odepsal je a svou netečností přispěl k masakru. Evropa se totiž chovala a chová hegelovsky. Německý filosof musel do své dialektiky zahrnout revoluci, a zároveň ji zakázat, protože Prusko pro něj bylo vrcholem státního uspořádání. My už své státy máme delší dobu, oslavujeme své "teroristy" z minulých století, kteří nám vybojovali nezávislost, ale nechceme už morálně připustit násilný boj za samostatný stát. Místo hledání řešení strkáme hlavu do písku a lhostejně sledujeme ve zprávách kruh násilí, který se každý rok točí rychleji a rychleji... (16.08.2009)

Působivý film, byť trochu zbytečně dlouhý, který klade stále stejnou otázku - lze zlo zastavit zlem nebo zlo bude plodit zase jen další zlo a nevinní lidé budou ve jménu jakýchsi idejí druhých stále dál umírat? Je možné zlo někdy v budoucnosti konečně udolat dobrem? Ale co bude mezi tím? Nebo je život na Zemi očistec - zastávka mezi nebem a peklem, a tak lidstvo prostě splácí dávné dluhy? Kdo ví... (08.07.2009)

Poctivý thriller ze staré školy který jako první zpracovává filmově události po Mnichovu 1972 spojené s likvidací Palestinských teroristů Izraelský komandem. Má to dlouhou stopáž a televizní look to sice jo, ale souhlasím s některými kolegy, že je to lepší a dramatičtější než Spielbergův špíl kterej jsem viděl jako první.85% (14.08.2017)

Pro mne daleko lépe zpracované téma než v pozdějším Mnichovu od Spielberga. Přestože se jedná o TV film je mnohem srozumitelnější a popisuje akce a reakce ve správném sledu. Je mi zde i sympatičtější obsazení do hlavních i vedlejších rolí. U Mnichova jsem nechápala více věcí, například proč zabíjí agentku upravenými pumpičkami, zde byl jasně vysvětlen důvod. Zpracování mi připadá více korespondující s pravdou. Nerozděluje svět na černý a bílý, dobré a zlé. Je zde vyřčena pravda, že násilí vyvolává opět násilí a stává se z něj jen nekonečný kruh odvet. (28.08.2013)

Mezi filmovými fanoušky se běžně neví, že známý Spielbergův Mnichov je vlastně remakem staršího televizního filmu z 80. let. Andersonův film překvapivě se slavnějším mladším bratříčkem drží krok, byť režisér pracoval s výrazně nižším rozpočtem, a tudíž jeho snímek není zdaleka tak výpravný. Je nutno podotknout, že Meč Gideonův není uměleckou rekonstrukcí skutečné akce tajné služby, ale uměleckou fikcí naroubovanou na reálné historické události. Agent Mosadu, který byl předobrazem hlavního hrdiny, později podotkl, že necítil ani stopu pochybností nebo lítosti při plnění úkolu a ani řadu let po událostech by na svém jednání nic neměnil. Řada motivů je pochopitelně přizpůsobena diváckým potřebám pro žánr špionážního thrilleru. Andersonův film s tím Spielbergovým prohrává ve kvalitě dialogů, kdy zejména v závěru už příliš šustí papírem a humanistickými ideály, ale i ve stopáži, ve které sice ani Spielberg netroškařil, ale na bezmála tříhodinovou délku Meče Gideonova nedosáhl. Pokud jde o scénář, některé motivy, jako je francouzská žoldnéřská organizace, jsou vykresleny věrohodněji v Andersonově snímku, jiné, jako je motiv vražedkyně či vykreslení vztahu komanda k centrále, jsou lépe napsány v pozdější verzi. Po technické stránce, jako je režie nebo herecké výkony, jde o nadprůměrnou podívanou. Celkový dojem: 75 %. (20.09.2009)