Gideonov meč

Film, který možná zbytečně moc sklouzává do formy dokumentu. Jako by se snažil máchat křídly, ale jen někdy se mu podaří opravdu vzlétnout. Nicméně i tak díky za něj. Zvláště pak za závěrečné úvahy o smyslu násilí jako obrany proti násilí. Je jiná obrana proti terorismu než násilí? Už se někdy někomu podařilo teroristy přesvědčit nastavením druhé tváře? (22.06.2009)

George Jonas v dobré víře (asi) převedl do románu (Venegance (1984)) vzpomínky Juvala Aviva, který tvrdil, že byl šéfem kommanda Mossadu. Ukázalo se, že jde o výmysl, i když založený na skutečných událostech. Meč Gideonův je klasický TV přepis knihy, který sice díky trojhodinové stopáži nemusí zhušťovat a vynechávat, ale taky ji nijak neinterpretuje a nevykládá. Prostě ji vizuálně zobrazuje. Jde o klasickou "forsythovskou" fiction na skutečné politické téma, která se sice dotkne složitosti světového dění, ale jen do té míry, aby nebyly ohroženy čtivost, spád a špionské propriety. Takže pár faktů: Mnichov byl zoufalou reakcí utlačovaného národa na Kennedyho vřelé vyznání lásky Izraeli při návštěvě Goldy Meir. Celý svět se obrátil k Palestincům zády a odepsal je a svou netečností přispěl k masakru. Evropa se totiž chovala a chová hegelovsky. Německý filosof musel do své dialektiky zahrnout revoluci, a zároveň ji zakázat, protože Prusko pro něj bylo vrcholem státního uspořádání. My už své státy máme delší dobu, oslavujeme své "teroristy" z minulých století, kteří nám vybojovali nezávislost, ale nechceme už morálně připustit násilný boj za samostatný stát. Místo hledání řešení strkáme hlavu do písku a lhostejně sledujeme ve zprávách kruh násilí, který se každý rok točí rychleji a rychleji... (16.08.2009)

Tento film je dobrý hlavně proto, že čerpá ze silné předlohy. Ta diváka nenechá oddychnout a tak by film nebyl špatný snad ani kdyby ho točil Zdeněk Troška. Jinak za jedinou větší slabinu považuji Stevena Bauera, herce hlavní role. Ten jako by si nevěděl rady s emocemi, které by měl vyjadřovat a tak různě špulí rty, usímvá se a mrká a divák si musí všechno domyslet, protože ho všichni okolní herci přehrávají. (06.12.2009)

Perfektne natoceny film na namet Mnichovske olympiady v roce 72. To co nasledovalo je zachyceno v tomto skvelem filmu, kde hlavne exceluje vynikajici scenar, ohromne napeti, bezchybne tempo a hlavne vyborni herci v cele s Michaelem Yorkem. Za kratkou dobu prijde (prisel) do kin film Mnichov od nikoho mensiho nez od Stevena Spielberga, takze pote mohu srovnat, ktery prednes je lepsi a verohodnejsi. (17.12.2005)

Mezi filmovými fanoušky se běžně neví, že známý Spielbergův Mnichov je vlastně remakem staršího televizního filmu z 80. let. Andersonův film překvapivě se slavnějším mladším bratříčkem drží krok, byť režisér pracoval s výrazně nižším rozpočtem, a tudíž jeho snímek není zdaleka tak výpravný. Je nutno podotknout, že Meč Gideonův není uměleckou rekonstrukcí skutečné akce tajné služby, ale uměleckou fikcí naroubovanou na reálné historické události. Agent Mosadu, který byl předobrazem hlavního hrdiny, později podotkl, že necítil ani stopu pochybností nebo lítosti při plnění úkolu a ani řadu let po událostech by na svém jednání nic neměnil. Řada motivů je pochopitelně přizpůsobena diváckým potřebám pro žánr špionážního thrilleru. Andersonův film s tím Spielbergovým prohrává ve kvalitě dialogů, kdy zejména v závěru už příliš šustí papírem a humanistickými ideály, ale i ve stopáži, ve které sice ani Spielberg netroškařil, ale na bezmála tříhodinovou délku Meče Gideonova nedosáhl. Pokud jde o scénář, některé motivy, jako je francouzská žoldnéřská organizace, jsou vykresleny věrohodněji v Andersonově snímku, jiné, jako je motiv vražedkyně či vykreslení vztahu komanda k centrále, jsou lépe napsány v pozdější verzi. Po technické stránce, jako je režie nebo herecké výkony, jde o nadprůměrnou podívanou. Celkový dojem: 75 %. (20.09.2009)