Millerova križovatka

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Úvodná scéna tak na 99% pripomína kultovú úvodnú pasáž z Godfathera, z čoho som sa dosť zháčila, keďže sa páni Coenovci radi prezentujú hlavne originálne a nevšedne. Postupne sa rozvinula hustá gangsterská atmosféra, príbeh sa zaujímavo prekombinoval, inteligentne vtipné odpisy odľahčili explictnosť násilia a drsnosti. Coenovský rukopis sa jednoducho nedal prehliadnuť. K spracovaniu a k filmu samotnému absolutne bez výhrad. Coenovcom som však neprišla na chuť, aj keď im stále dávam šancu. Ide z nich taká zvláštna surovosť, ktorú môj žalúdok asi netrávi. (16.07.2010)

Tu je vidieť, že bratia Coenovci sa radi držia v minulosti. Retro Millerova križovatka odohrávajúca sa v období prohibície je ďalší z ich naozaj podarených filmov, ktorý obývajú výborní herci a kde je skvele vystihnutá dobová atmosféra. Škoda prílišnej ukecanosti snímky. Ale akčná scéna v ktorej Albert Finney zmasakruje partiu gangstrov nemá chybu. Je to výborná gangsterka, ale niečo mi tu chýbalo. Proste na Goodfellas z rovnakého roku to nemá. (03.02.2015)

Coenovci zvolili trochu otrepanú mafiánsku zápletku a natočili ju svojim nezameniteľným štýlom. Idú ale stále v zabehaných hollywoodskych koľajách od Hawksa, cez Palmu až po Scorseseho. Ich film je o niečo viac komornejší, ako známe žánrové klasiky a tak nemal šancu sa stať milovanou, komerčne úspešnou klasikou. Potešilo ma, že konečne niekto obsadil Byrnea do hlavnej úlohy, je to výrazný herec a mal by mať v kariére viac takýchto hereckých príležitostí. (25.07.2012)

Zbožňujem filmy, ktorých scenár ma prinúti rozmýšľať. Obzvlášť ak sa jedná o moje srdcové žánre. Skvelo vykonštruovaný príbeh, spletitosť deja, zvraty, zložité vzťahy v zložitej gangsterskej situácii v období prohibície, dvaja súperiaci mafiáni o nadvládu mesta a jeden malý tieňový gangster, ktorý vlastne všetko ťahá za nitky. Nemôžem uveriť, že tento film nemá žiadnu oscarovú nomináciu. Minimálne scenár by si ju zaslúžil, pár hercov a réžia tiež. Jon Polito predviedol svoju životnú rolu a táto gangsterka dokonale osviežila a zapadla do prázdneho miesta vo svojom žánri, ktoré bolo dovtedy prázdne a svojou originalitou už asi nenapodobiteľné. Mimochodom, scéna kde Finney na plné gule práši z automatu Thompson takmer prekonala moju ultimátnu gangsterskú scénu zo 'Scarface', a to je teda už čo povedať. 90%. (13.11.2008)