Fotografie

Film debutujícího režiséra Michaela Blacka Fotografie je zajímavým připomenutím společenské atmosféry na Novém Zélandu na konci 19 století. Současně je obrazem dvou různých osobních cest životem a uměním, exponovaných na osudech bratrů Burtonových, zakladatelů novozélandské fotografické tradice. Zatímco zarputile nediplomatický Walter do svých snímků ukládal své poznatky o utrpení Maorů, o rozporuplnosti civilizační práce na novozélandské pevnině, přizpůsobivější a pronikavější Alfréd v tom nejlepším přesvědčení prahnul po kráse nezkažené přírody a jejich neposkvrněných obyvatel; nebral na vědomí, že jeho metoda krásných obrazů byla snadno zneužitelná dunedinskými předáky, jimž jeho neangažované umění vyhovovalo jako reklamní zpráva o zemi, kterou kolonizovali. Touha po pouhé kráse a čistotě, jak ukazuje Alfrédův případ, se tedy může tváří v tvář pravdě ukázat jako nebezpečný svod. Blackovo nahořkle smířlivé, nemoralizující retro s dost rozpačitými prvky humoru ovšem poznamenává až překvapující autorský chlad, jenž patrně vyplývá z neujasněné dramaturgické koncepce filmu. Lze jej proto považovat za velmi kultivovanou evokaci novozélandské minulosti, která však přes vyznačené ambice nepřesahuje úroveň pečlivě vypracovaného dobového zátiší. (Filmový přehled)