Vítejte zpět, pane McDonalde

Sugoi desu ne! Tak dobre som sa nenasmial už dávno! Fantastická japonská komédia o dramatizácii scenáristickej prvotiny ktorej autorkou je bežná žena v domácnosti do podoby rozhlasovej hry. Prevedenie scenára do želanej podoby nie je však také jednoduché, ako sa zdá, hlavne keď si hviezda v hlavnej úlohe zmyslí, že jej postava musí byť Američanka, a v okamihu sa zo snahy o kvalitnú hru stáva fraška. V jednej z vedľajších úloh vystupuje aj Ken Watanabe, známy vďaka filmom ako Počiatok, Batman začína, Posledný samuraj či Listy z Iwo Jimy. (15.12.2013)

Přepisovat scénář za běhu se nemusí vždy vyplatit. Přesvědčil se o tom už Jíša, kterému přepsali jeho Trhák, přesvědčí se o tom i mladá autorka Miyako Suzuki. A právě českou klasiku měl zřejmě nakoukanou Koki Mitani. Zaměnit kulisy z filmového štábu na živé provedení rozhlasové hry přidalo do schématu asijskou nostalgii. Zaplnil studio absurdními postavičkami (zde se najde spousta styčných ploch s naším Trhákem či Životem v oblouznění) a nechal je samostatně žít. Škoda, že jsou někdy příliš vidět divadelní kořeny režiséra, který nechává herce totálně přehrávat. Jistě záměrně a úmyslně, ale mě to stoprocentně nesedlo. 70 % (09.11.2009)

Suverénní vítězství filmové formy nad divadelní předlohou. Ač podle hry od pana režiséra samotného, film vůbec netrpí divadelní strnulostí. Akční švenky, ejzenštejnovské kompozice (tvář z profilu zabírající polovinu záběru), vertigo efekt, prudké nájezdy a další vychytávky brání naší pozornosti v ochabnutí. Díky nápaditému zpracování se tvůrcům podařilo vytvořit na malém prostoru nečekaně velké drama s mnoha přesahy za zvukotěsné zdi nahrávacího studia. Vítejte zpět, pane McDonalde (nevím, co znamená původní název, ale podobnost toho českého s názvem slavné španělské komedie „Vítáme vás, pane Marshalle“, je výstižná) začíná jako satira o možných důsledcích japonské úslužnosti, o zkázonosnosti módního poameričťování a o úskalích kolektivní umělecké tvorby, kdy chce být každý autorem. Jeden ústupek spouští na způsob efektu motýlích křídel sérii událostí, které mění příběh z něčeho pevně daného v proces s neodhadnutelným výsledkem. Zatímco druhá třetina je především ztřeštěnou komedií, založenou na dokonale organizovaném chaosu, v závěru film zvážní a konečně popostrčí do popředí dosud upozaďovanou autorku. Obsahově podobné scény jsou v takřka epickém finále odlišně „kódované“. Stačí změna hudebního podkresu a z frašky se stává heroické drama. Tuto patetičnost si ale režisér dobře uvědomuje a nebojí se ji ve vhodný okamžik shodit (třeba prostřednictvím senzitivního kamioňáka, kterého si zahrál Ken Watanabe). Jako bonus vám tenhle stylisticky proměnlivý malý velký klenot poskytne návod, jak vyrobit ohňostroj, který vás nebude nic stát. 80% (02.05.2013)

Na první pohled jen hřejivá, trochu bláznivější, oddechovka, na pohled druhý skvěle napsaný a natočený komediální masterpiece. Film je unikátní svým skvěle dávkovaným humorem, ten je naprosto výhradně konverzační ala klasické ztřeštěné (screwball) komedie a i přes svou ulétlost se vyhýbá lacinějšímu slapsticku. Chytlavý scénář nenechá vydechnout a do 103 minut toho vtěsná opravdu spousty. Brilantní výkony napříč početním obsazením. Pobavá i jediná současná hollywoodská star Ken Watanabe v malé ale přesto skvělé roli truckera. (29.05.2015)

Skvělá japonská komedie připomínající Čapkovy hříčky "Jak se točí...", ale dovedená do bláznivých absurdit. V žádném okamžiku film neztrácí humor, ani vynalézavost a spád. Výteční jsou herci, kteří se na první pohled sami baví. Malinko vadí jen ohromné množství dialogů, takže titulky komplikují sledování hereckých kreací. (10.05.2013)