Mein Name ist Bach

Čisté parochňovo, v ktorom cítiť dusno potu a syfilisu. Nejde o životopis Bacha, len o jednu malú kapitolku vo vzťahu s Fridrichom II. Škoda, lebo tento génius si zaslúžil viac. Zanechal 20 detí a nesmrteľné skladby takého významu, že aj Beethoven o ňom povedal, že by sa nemal volať Potokom ale rovno Morom: „Nicht Bach, sondern Meer sollte er heißen.“  (25.04.2024)

Zajímavý historický film, který obsahuje několik vynikajících scén, ale celkově je bohužel spíše myšlenkově střídmý, což odpovídá i stopáži 90 minut. Příběhů geniálních umělců (často umírajících) i pološílených vladařů je ve filmu mnoho a tomuto bohužel chyběla nějaká nadstavba, určitý dramatický či intelekturální konflikt, který by podobně jako u Amadea posunul film kvalitativně výše. Z tohoto filmu jsme se se prakticky dozvěděli jen to, že Bach byl v roce 1747 unavený a nemocný, avšak stále geniální umělec a Fridrich II. nonkonformní, v soukromý spíše prostý člověk ovládaný svými duševními stavy a láskou k hudbě, navenek megalomanský vladař projevující se absolutismem i reformismem. Vadim Glowna i Jurgen Vogel v nezvyklé roli byli nicméně skvělí. Z hlediska určitého přesahu byla možná zajímavější vedlejší linie, příběh královy nešťastné sestry Amálie a postava Friedemanna Bacha, skladatele možná progresivnějšího a geniálnějšího než otec, který se bohužel narodil v nesprávné době a narozdíl od otce nedokázal svůj talent podpořit i pílí a spořádaným životem. V jeho roli se zaskvěl Anatole Taubman, kterého jsem dosud znal spíše z malých rolí, ale zde ukázal velké charisma. (02.01.2015)